Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/46

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


kterým hojnou almužnu udělowala. Jedenkráte byl w blízkém hlawním městě wýroční trh. Otec tam také šel. Před odchodem ptal se dcer, co jim má koupit? Baruška i Dorotka si toho naporoučely, až hrůza; jedna brokat, druhá páj, ta tu fabory, ona perle,

„A co mám tobě přinést?“ ptal se otec Anušky, která snídaní na stůl nesla.

„Já mnoho nežádám, tatíčku; co wám na cestě o klobouk zawadí, to mi přineste.“

„To nebude asi mnoho.“

„Ona nepotřebuje docela nic, ta smolnožka,“ ozwaly se sestry, „pro ni je režná sukně dobrá dost.“

„Wždyť je holka jako wy, a strojí se tak ráda, jako wy,“ odpowěděl otec s kárawým pohledem.

„I kdož pak si jí wšimne,“ „řekla matka, a wystrčila Anušku ze dweří. Otec šel na milý jarmark, nakoupil wšelijakých drahých wěcí a wracel se domů. Jda okolo lesíku, zawadí kloboukem o ořechowou snět; i zpomene si na Anušku, utrhne tři oříšky a schowá je do kapsy. Když přišel domů, dal dcerám drahých wěcí, potom wzal oříšky a šel k Anušce,

„Tu máš, děwečko moje, co si žádala, to sem ti přinesl.“

S radostí poděkowala Anuška otci za malý dárek