Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/35

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


wěděl, začala ho prosit, aby toto prowinění tak přísně netrestal. Také paní Luciferowá, matka černé panny, prosila za ubohého Soběslawa. Wstal tedy kníže s trůnu, wzal dceru za ruku, přistoupil k Soběslawu a řekl: „Chceš-li, abych ti žiwot darowal, musíš si mou dceru za manželku wzíti.“

To byla rána pro zamilowaného Soběslawa! Nedáwno slibowal lásku krásné zlatowlasé Heleně, a nyní si měl wzít dceru pana ďábla, oškliwou, s jedowatýma očima a s rozcuchanými wlasy. Ale pomyslil si, co škodí, slíbím to, a proto zůstanu swé milence přece wěren; kdož wí, nepoštěstí-li se mi z pekla wyklouznout. I řekl tedy, že si ji chce wzíti, Lucifer mu dceru podal a byla jeho. — W pekle se oddawky zkrátka odbýwají. Komora se zawřela, přinesly se stoly, jídla a pití, a wšecko bylo weselo. Jen nebohý ženich seděl jako zařezaný a měl ukrutný strach, jak to dále wypadne. Po weselce dowedl kníže mladé manžele do zahrady, kde stál uprostřed pěkný zámek, a řekl: „Zde budete oba bydlet, a ty, Soběslawe, můžeš wšude poroučet jako já, jen tohoto stromu se nedotýkej, sice se ti špatně powede.“

Wšecko bylo hezké, a bylo by se i Soběslawu líbilo, jen ta pekelná žena mu nechtěla býti wděk. Ale