to byl pták řekl, ulekl se král welice; ale bez rozmýšlení podal Čestmírowi ruku, a na swatbu dceřinu jej pozwal. Čestmír byl by rád wěděl, zdali se to wšecko uskuteční, a proto slíbil že zůstane. Král se hned odebral k dceři, a wšecko jí powídal. Princezna tu chwíli již žádné bolesti necítila, ke wšemu se přiznala, a tisíckráte otci za jeho lásku děkowala. Panoš byl i hned z wězení wyweden, a král sám kosti dítěte pod swatým stromem wyhrabal a spálil. Když žehnal nejwyšší kněz mladé manžele, začal se uschlý strom zelenat a kwesti, a než byly obřady skončeny, wisel plný zlatých jablek. Bylo radostí plné město a král newěděl ani kterak se Čestmíru odsloužiti. Dal mu koně, na kterého klenotů a zlata hojnost naložil, k tomu služebníka, což on wše bezděky přijmout musel. Třetí den se rozloučil s králem a mladí manželé ho wyprowázeli.
Šťastně přijel se swým nowým služebníkem do druhého města. Sotwa jej hospodský spatřil, tu hned se tázal, jestli na swou přípowěď nezapomněl, a když slyšel, že jim dobrou zpráwu nese, běžel bez meškání do králowského palácu. Sám král si pro Čestmíra přišel a wedl ho do zámku, kde musel wšecko wyprawowati. Když dopowěděl swolal král nejwyšší kněze, a
