Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/21

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


a sotwa k němu Čestmír došel, již na něho křičel, wí-li, co mu pomůže?“

„Owšem že wím, ale nepowím, dokud mne na druhou stranu nepřewezeš.“

„Já tě dříwe nepřewezu, až mi to powíš.“

„To bychom se tu hádali do soudného dne; jestli mne nepřewezeš, najdu si cestu jinady, a ty nebudeš přece nic wědět.“

Čert mu dal w duchu za prawdu, a bez dalšího rozkládání na druhou stranu ho přewezl. U břehu skočil Čestmír hbitě na břeh a tu teprwa řekl čertowi, co ho může wyswobodil.

„Počkej, ty ferino! Kdybych to byl dříwe wěděl, zajisté bys tam nestál.“

„Blázen bych býwal! Každý sám sobě nejbližší. Za přewezení ti děkuji, a až se ti wyskytne příležitost, wíš teď, jak wyswobození dojíti.“ Zahwízdna na koně, který hned přiběhl, sedl na něho, a maje srdce plné sladkých nadějí, ujížděl jako wítr.

Když přišel do toho města, kde byl zámek černým suknem potažen, dal se hned u krále ohlásil. Jak se král dowěděl, že: že se cizinec od ptáka zlatohlawce nawrátil, poslal pro něho zlatý wůz s čtyrmi koňmi. Když Čestmír, jsa s králem o samotě wšecko powídal, jak