slila si, že to bude nejspíše ten strýc Příhoda, i wolá na něho: „Pane, pane! neříkají wám Příhoda?“
„Proč se ptáte?“ prawil s podiwením jezdec.
„Já myslila, že ste ten strýc Příhoda, a že si jedete pro ty peníze, co můj Honza pod práh zakopal.“
Jezdec slyšel již o krádeži, i hned mu to napadlo, a on řekl selce, že se jmenuje ‚Příhoda‘.
„Nu, tak pojďte, a wezměte si je, máte je schowané.“
Jezdec slezl, selka mu odundala práh, on peníze wzal a jel s nimi přímo k zámku. Tam když je poznali, hned šli s pouty pro chalupníka. Ale žena řekla, že se ještě newrátil, ale až přijde, že ho tam pošle.
W noci přišel muž domů, a když mu žena s potěšením wyprawowala, že peníze strýci Příhodowi odewzdala, dostal takowou zlost, že by ji byl hnedle zabil. Chwíli chodil po sednici a přemýšlel, jak by se trestu zbawil. Najednou mu něco napadlo, i řekl ženě:
„Teď poslouchej, ty motyko hloupá! slyšel sem we městě, že bude dnes w noci potopa swěta, kdo se neschowá, ten se utopí. Já wylezu na střechu.“
„A kam mám já wylézt?“ ptala se s plačky selka.
„Jdi do kuchyňky, já zadělám každou dírku, a nepřijde-li woda až na střechu, tak ti nebude nic.“
Selka tam wlezla, a muž zandal každou skulinu,
