práce, a nestarej se o nás,“ odbyla Adlina sestru Popelku. Ta tiše odešla, a pomyslila si w srdci: ‚Wy bloudi, já bych přece swé štěstí za waše nesměnila!‘
Třetí den ráno odjely sestry skwostně nastrojeny, a Popelka, sotwa že trochu uklidila, pospíchala opět do sklepa. Tenkráte otewřela stříbrnou truhličku. Tam byly modré šaty, stříbrem a perlami wyšité. Když se oblékla, třpytily se jí diamanty na krku a na hlawě. Tak přistrojena jela po třetí na koníku do zámku. Princ dal rozkaz, až wrátný uhlídá princeznu (za niž ji wšickni drželi), aby mu to přišel oznámit. Neseděl dlouho u stolu, když wrátný přiběhna jemu oznamowal, že widí zdaleka někoho na bělouši přijíždět. Princ letěl dolů, ale Popelka mu již přišla wstříc. Byl spokojen a wesel, neb se s jistotou domníwal, že mu tenkráte neujde. Každý byl dychtiw dowěděti se, jak to as dopadne. Princ ji neustále prosil, by neodjížděla, aby mu powěděla kdo je, a jeho manželkou se stala.
Ale na wšecky wroucí prosby dostal za odpowěď: „Nežádejte toho ode mne, neboť je možná, že by wám to ani nebylo milé. Upokojte se tím, že jsem zde wám k wůli.“
