la hejna diwokých holubů, kteří na cestě seděli, a tudy si lehko pomyslila, ti že ten hrách sesbírali. Bylo zle; teď teprw sestrám powěděla, co otec zamýšlel. Co měly dělat? Udělaly si z chwoje a z mechu lože, a o hladu si pod šíré nebe lehly. Ráno wstaly a nasbíraly si jahod k snídani, a chodily pak jako bludné owce po lese. Tu jim Popelka dala radu.
„Já wám powím, holky, co uděláme; já wylezu na strom, a kde uhlídáme nějaké stawení, w tu stranu půjdem.“ Na to wylezla jako wewerka na borowici, a díwala se na wšecky strany, kde by nějaké obydlí lidské uhlídala. A oprawdu widěla w dáli welký zámek. Pamatowala si dobře, w kterou stranu to bylo, pak slezla dolů, řekla to sestrám a wšecky kráčely brzy cestou k zámku.
Byl již soumrak, když přišly na zelenou louku, kde zámek stál. Třikrát ho kolem do kola obešly, ale nebylo tam ani žiwé duše widět. Osmělily se tedy a klepaly na wrata. Tu se jim zjewila baba, tak škaredá, že se jí náramně ulekly. Hlawu měla jako opálku, oči wypoulené, wlasy ježaté, a tělo tak tlusté, že by ji wšecky tři nebyly mohly obsáhnout.
„Co tu hledáte?“ křikla na, ně, až se jim srdce strachem zatřáslo.
