O Popelce.
Za starých časů bydlel w jednom městě chudý muž, který měl tři dcery. Nebyly ještě zrostlé, ale bylo na nich widět, aspoň na těch dwou starších, že budou hezké děwčátka. Ta nejmladší byla celý den w kuchyni při hrubé práci, tak že jí wždy jen Popelka říkali, neboť pro samý popel nebylo ani možná poznati, je-li hezká nebo ne. Starší dwě, Kasala i Adlina, byly sice w ženských uměních wyučeny, ale nedělaly nic a zanechaly péči o žiwobytí docela swým rodičům, tak že tito, nemohouce to jinak zmoci, kde co měli na wýžiwu utratili. Jich známí a sousedé, a obzláště jedna tetka, rozšafná a powážliwá to žena, tuze jim to za zlé pokládali, že je nikam mezi lidi nedají. Ale co, když se holkám nechtělo? Ony chodily celý den se založenýma rukama, Popelka jim wšecko k hubě přinést musela, začež ji ještě neustále trýznily.
