Stránka:Božena Němcová - Čertův švagr — Kmotr Matěj - 1899.djvu/14

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
12
Boženy Němcové: Národní báchorky.


paní: ty rozhazují hrůzu peněz, a chce-li jim vyhovět, musí lid utiskovat, proto že je tuze zadlužen. Druhá paní také již umřela a zanechala dceru Angelinu: to je holka, nic jináče než jako anděl, tak libná, tak hodná, že by člověk pro ni do ohně skočil. Té aby se do smrti dobře vedlo, ale ty dvě kdyby čert chtěl vzít!« Tak řekl hospodský, ale honem se plácl přes hubu; neboť zapomněl, že u něho stojí.

»Nic si z toho nedělej, vždyť já nejsem sám čert, ale jeho švagr.« Ale hospodský si myslil, že to je skoro jedno.

Když kníže přijel, lekl se, vida ošklivého Petra, ale přece s ním jednal jako s největším pánem, zval ho k sobě do zámku a konečně ho prosil o nějaké peníze. Petr řekl knížeti, že mu dá peněz, co bude chtít, svolí-li, aby si jednu z jeho dcer vybral. Kníže se zamyslil, ale konečně se zeptal, kterou by chtěl.

»Kteroukoliv,« odpověděl Petr a slíbil, že se přijde na nevěstu podívat.

Kníže byl chytrý, neřekl dcerám ani slova, že peníze dostal, a když se ptaly, jaká to obluda ten čertův švagr a dal-li mu peníze, odpověděl jim takto: »Chcete-li zem udržet a mne šťastného učinit, musí jedna z vás jeho ženou být, jinak peněz nedostanem. Není sice tak ošklivý, a kdyby si vlasy a nehty ostříhal a trochu se umyl, byl by i hezký. Nedobudem-li peněz, vojsko mne opustí a lid se vzbouří.«

Starší dvě kněžny se zakohoutily, ohrnuly ústa a pyšně prohodily: »Z nás dvou, otče, si žádná takové obludy nevezme. Jsme knížecí dcery a nezahodíme se, kdyby i celá zem pojít měla.«

»A co počnu?«

»Otče, když v tom tvoje blaho a blaho celé země záleží, já se obětuji, a Bůh mi popřeje síly.« Tak řekla tichým hlasem s bledou tváří Angelina, nejmladší dcera.

»Mé dobré dítě!« pravil kníže a s pláčem políbil svou dceru. Sestry se jí vysmály a s uštěpačnými slovy srdce její rozrývaly. »Kdyby to byl přece Lucifer, aspoň bys mohla být kněžnou; ale jeho švagrovou, to nestojí za to.«