mě všeliké dřevo k pohledění pěkné a k jídlu chutné; dřevo také života u prostřed ráje, i dřevo vědění dobrého a zlého. 10 A řeka vycházela z místa rozkoše k svlažování ráje, kteráž odtud dělí se na čtyři hlavní (řeky[1]). 11 Jméno jedné Fízon; ta jest, kteráž obchází všecku zemi Hevilat, kdež se rodí zlato; 12 A zlato země té nejlepší jest; tu se nachází bdellium, a kámen onychin. 13 A jméno řeky druhé Gehon; tať jest, kteráž obchází všecku zemi Mouřeninskou. 14 Jméno pak řeky třetí, Tigris; ta [2]jde proti [3]Asyrským. Řeka pak čtvrtá, ten jest Eufrátes. Člověk v ráji postaven, a zákon mu vydán. 15 Pojal tedy Pán Bůh člověka, a postavil jej v ráji rozkoše, aby dělal, a ostříhal ho. 16 A přikázal mu, řka: Ze všelikého dřeva rajského jez; 17 Z dřeva pak vědění dobrého a zlého nejez. nebo v kterýkoli den z něho jísti budeš, smrtí umřeš.
III. 18 Řekl také Pán Bůh: Není dobré člověku, býti samotnému; Učiňmež mu pomoc podobnou jemu. 19 Protož když [4]stvořil Pán Bůh z země všecky životčichy zemské, a všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak by nazval je; nebo jakž nazval Adam každou duši živou, toť jest jméno její. Adam jména dal živočichum. 20 I nazval Adam jmény jejich všecky životčichy, a všecko ptactvo nebeské, i všecka zvířata země. Adamovi pak nenalezal se pomocník podobný jemu. 21 Vpustil tedy Pán Bůh [5]sen na Adama; a když usnul, vyňal jedno z žeber jeho, a vyplnil [6]tělem místo jeho. Žena z žebra Adamova učiněna, i k manželství jemu oddána. 22 I vzdělal Pán Bůh žebro, kteréž vyňal z Adama, v ženu; a přivedl ji k Adamovi.
IV. 23 I řekl Adam: Tato (jest) [7]kost nyní z kostí mých, a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzatá jest. 24 Protož [8]opustí člověk otce svého, i matku, a přidržeti se bude manželky své; a [9]budou dva v jednom těle. 25 Byli pak oba dva nazí, totižto Adam, i žena jeho; a nestyděli se.
Manželský stav od Boha ustanovený.
První původ a ustanovitel manželstva jest sám Pán Bůh v zemském ráji, a to ještě v tom přešťastném stavu nevinnosti, prve nežli Adam zhřešil; což sám ráčil zjeviti Adamovi v onom předivném snu aneb raději vytržení, v kterémž postaven byl Adam, když [10]Pán Bůh z jeho žebra ženu jemu způsobiti ráčil. Odkudž Adam probudiv se ze sna, co by mu bylo zjeveno, vypravoval, řka: [11]Tato (jest) kost nyní z kostí mých, a tělo z těla mého. [12]Protož opustí člověk otce svého i matku, a přidržeti se bude manželky své, a budou dva v jednom těle.
Kterýmižto slový vyjevil ono veliké tajemství, že totižto proto žena vzdělána jest z mužského žebra, aby se poznalo, jak pevné spojení má býti mezi manžely, jak v duchu skrze lásku, a jednostejnou vůli! tak v těle skrze spolubydlení a manželský sňátek pro plození dítek; aby nejprv země, a potom nebe lidmi naplněno bylo. Toto pak spojení a přátelství musilo býti tak pevné a ustavičné, aby pro ně manželé opustili otce i matku, aniž se kdy rozloučiti mohli až do smrti. Toť zajisté Kristus Pán Spasitel náš vysvětliti ráčil, když připsav Pánu Bohu naddotčená Adamova slova (neboť je byl Adam z jeho vnuknutí propověděl) tuto zavírku učinil: [13]Což Bůh spojil, člověk nerozlučůj.
Kterýmižto slový patrně na rozum dává, že sám Pán Bůh byl původem manželského sloučení, i práv k manželskému stavu vlastně náležejících, a jmenovitě těchto čtyř přednějších:
- [14]Aby manželstvo bylo svazkem nerozvazatedlným přes celý život.
- Aby toliko dvě osoby manželsky se sloučiti mohly: tak aby ani jedna žena více mužů krom jednoho, ani muž více žen krom jedné, spolu míti