-
nemohl; poněvadž dí Pán Bůh:
Budou dva (ne pak tři, nebo čtyři, etc.) v jednom těle.
- [1]Aby manželské spojení dálo se mezi osobami, které před tim nebyly jedna, ale dvě, to jest, aby nebyly krevností spřízněné; nebo takové spříznění nedobře s manželstvím stojí, jakož sám Adam znamenal, když pravil:
Opustí člověk otce svého i matku, a přidržeti se bude manželky své.
Skrze což návěští dal, že ani dcera s otcem, ani syn s matkou nemůže v stav manželský vstoupiti, proto že děti jsou jako jedno s svými rodiči. - [2]Právo manželstva jest, společné svolení; nebo oba manželé mají svobodně a dobrovolně k manželstvu svoliti, aby manželský svazek byl pevný a ustavičný. Toto právo navrhuje se nyní dotčenými slovy; neboť se nepraví, že člověk násilně má býti odtržen od otce a matky; ale je opustiti, to jest dobrovolně jich zanechati. Rovně též nepraví se, že má mocí k manželce přivázán býti; ale dobře, že se ji má přidržeti, to jest dobrovolně s láskou s ní zůstávati.
První družba P. Bůh.
A proto také sám Pán Bůh chtěl býti prvním družbou a námluvcem manželstva. poněvádž hned jak vzdělal Evu přivedl ji k Adamovi;
ne žeby tu byla od něho daleko, která hned u samého Adama stvořená byla; ale aby ukázal, že mu ji od té doby dává za manželku a tovaryšku; což učinil k dobrému, a pro větší jistotu manželstva; Tež abychom znali, že zámluva k manželstvu má se obyčejně díti mezi přítomnými, aby se vespolek viděli, koho kdo sobě beře, a slyšeli slova, kterými druhý svou vůli pronáší; a tak aby bylo tužší a pevnější spojení bez těch nepříležitostí a pochybností, které se přiházivají, když se zámluva manželská děje mezi nepřítomnými, neb neznámými.
Žena se má mužem zpravovati.
Přitom i to znamenej, že Bůh nevedl Adama k Evě; ale Evu k Adamovi; nebo ne muž ženy, ale žena muže má následovati; poněvadž muž jest hlava ženy, a má ji přijíti do svého domu a jejím zprávcem býti.
Kapitola 3.
I. Evu pokoušel had, a Eva Adama. Oba pak ku pádu přivedeni sou. 6. II. Bůh je pro jejich přestoupení trestá. 8. III. Ten týž hadu zlořečí, a první zaslíbení o Kristu činí. 15. IV. Na Adama a na Evu pokutu tělesnou ukládá, totiž práci, bolest, a smrt. Pak je vyhání z ráje, osadiv jej Cherubínem. 16.
