ho, a navštivils v noci: ohněm si mne zskusil, a není nalezená na mne nepravost. 4 Aby nemluvila ústa má skutkuv lichých: pro slova rtů tvých já sem ostříhal cest tvrdých. 5 [16. 1]Dokonej kroky mo v stezkách tvých: aby se nepohnuly šlepěje mé. 6 Jáť sem volal nebo vyslyšel si mne Bože: nakloň ucha svého ke mně, a vyslyš slova má. 7 Divná učiň milosrdenství svá, jenž spasena činíš doufající v tebe. 8 Od protivících se pravici tvé ostříhej mne, jako zřítedlnice oka. Pod stínem křídel svých schraň mne: 9 od tváří bezbožných kterí mne ssužovali. Nepřátelé moji duši mou obklíčili, 10 tuk svůj zavřeli: ústa jejich mluvila pejchu. 11 Zavrhše mne nyní obklíčili mne: oči své ustanovili skloniti k zemi. 12 Přijali mne jako lev hotový k loupeží: a jako štěně lvové bydlicí v skrejších. 13 Povstaň Pane, předejdiž ho, a podvrať ho: vytrhni duši mou od bezbožníka, 14 meč tvůj od nepřátel ruky tvé. Pane [16. 2]od malých v počtu z země odděl je v životě jejich: z [16. 3]skrytých věcí vých naplněno jest břicho jejich. Nasytili se synmi: a propustili ostatky tvé maličkým svým. 15 Já pak v spravedlnosti ukáží se oblíčeji tvému: nasycen budu když se okáže sláva tvá.
Když nepřátelé proti nám povstávají, utíkati se máme pod ochranu Boží.
Když nás nevinně ssužují nepřátelé naší, tehdáž k Pánu Bohu volati, a za pomoc jeho žádati máme těmito slovy z přitomného žalmu, v verši 8. a 9. Pod stínem křídel tvých chraň mne: od tváří bezbožných.
Slepice, když vidí luňáka, jistým hlasem svolává kuřátka svá, kterážto jak k ni přiběhnou, schovává je pod křídla svá, a ními je přikrývá, tak aby jim luňák uškoditi nemohl. Tak my take, aby nám nepřátelé naší ublížiti nemohli, utikati se máme pod ochranu jeho, jako pod nejaká křídla, a prositi jeho, aby nás opatroval a chránil. Nevděčnýmu Jeruzalému vytejkal někdy Kristus: [16. 4]Kolikrát sem chtěl schromážditi syny tvé jako slepice schromážďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěl si:
a že oni nechtěli pod křídla jeho se uteci, v zkázu je přivedli nepřátelé jejích. Pročež my, aby nás podobné neštěstí nezachvátilo někdy, vždycky se pod křídla jho ochrany utíkejme, řkouce s Davidem: V stínu křídel tvých doufati budu:
a neomejlí nás naděje naše, nýbrž jak před bezbožnými lidmi, tak i před pekelným luňákem obstojíme.
Žalm XVII.
Dle vysvědčení titulu toho žalmu, děkuje David Bohu, že ho ode všech nepřátel jeho vysvoboditi ráčil. Oznamuje předně svou náději a lásku k Bohu. Potom vypravuje dílem veliká nebezpečenství, která vystál; dílem slavná vítězství která nad svými nepřátely obdržel; dílem přivádí veliké zázraky, které Bůh činiti ráčil k potvrzení, a rozmnožení jeho pokojného království.
Jest take žalm tento proroctví o duchovním království Mesiáše, a o povolání pohanuv k pravé víře.
1 Ku konci služebníku Páně Davidovi, kterýž jest mluvil ku Pánu slova písně této, na den, v kterém ho vytrhl Pán z rukou všech nepřátel svých, a z ruky Saula, a řekl[17. 1]
2 MIlovati tě budu Pane sílo má. 3 Pán utvrzení mé, a outočiště mé, a vysvoboditel můj. [17. 2]Bůh můj spomočník můj, a doufati budu v něho. Obránce můj, a roh spasení meho, a schranitel můj. 4 Chválu vzdávaje vzývati budu Pána: a od nepřátel svých vysvobozen budu.
5 Obklíčily mne byly bolesti smrti: a prou-