Tenť jest blahoslavený, jenž se drží cesty zákona Božího.
Ne jen pohané, ale i židé větším dílem, a mnozí také Křesťané až posavád pokládají blahoslavenství v hojnosti všech věcí, a v velikém zboží, jiní v slávě vezdejší a cti, jiní v rozkoších tělesných a v všelijakých kratochvílích, an někteří také v tom, když se mohou vymstiti nad nepřátely svými. Ale tito všickni bloudí, poněvadž ty věci, v nichž oni své blahoslavenství kladou, zevnitřní jsou, kteréž člověka blahoslaveného učiniti nemohou, jakž sám pohan uznal, řka: [1. 1]Tehdáž pokládej se za blahoslaveného, když všecka radost tvá z tebe pocházeti bude.
„Z tebe“ praví, ne z zevnitřních věcí, jakéž jsou zboží, sláva a těm podobné. Co by pak blahoslaveného člověka činilo, tomu nás vyučuje zde sv. král David, když dí: Blahoslavený muž, kterýž nepostoupil po raddě bezbožných, a na cestě hříšných nestál etc.
[1. 2] To jest, tenť jest blahoslavený, jenž se drží zákona Páně, a jej co nejpilněj ostříhá, a snaží se vždycky vůli Boží plniti. A to potvrzuje týž prorok jinde, řka: Blahoslavení nepoškvrnění na cestě, kteříž chodí v zákoně Páně.
[1. 3] Nejsou blahoslavení poškvrnění na cestě,
dí zde sv. Augustýn, kteříž chodí v převrácenosti tohoto světa, nýbrž blahoslavení nepoškvrnění na cestě, kteříž chodí v zákoně Páně.[1. 4]
Žalm II.
Tento Žalm, podle literního smyslu, vztahuje se na Davida; když Filistýnští, zvědouce, žeby on měl býti králem nad Izraelem, své vojsko proti němu v Oudolí Raffaim zšikovali.
Podle duchovního smyslu, ten Žalm jest proroctví o věčném, a vždy trvajícím království Krista Pána, jemužto králové a knížata, jak židovská, tak pohanská, nadarmo se protiviti, a odporovati budou.
1 PRoč [2. 1][2. 2]zubami hlučeli národové, a lidé daremné věci přemyšlovali. 2 [2. 3]Spolustáli králové země, a knížata sešla se vjedno, proti Pánu, a proti [2. 4]Pomazanému jeho. 3 Roztrhejme svazky jejich, a zavržme od sebe jho jejich. 4 Který přebývá v nebesích posmívati se jim bude; a Pán porouhati se jim bude.
5 Tehdáž mluviti budeť ním v hněvě svém, a v prchli-