ŽAlmuv kniha v latinské řeči do jedné knihy sebrána, a u židuv na patero kněh rozdělena, a veršemi krásně sepsána se nachází; jak o tom svědčí [p 1]sv. Divíš, [p 2]Jeroným a [p 3]Izidor. Obsahuje v sobě zkrátka věci, které se dáli v Starém zákonu, ano i větším dílem, které v Novém díti se měli. Pročež mnozí žalmové pravá jsou proroctví, a jakož taková, o prorockých tajemstvích, sem i tam důvodně jednají; žádného však pořádku časuv, neb věcí nezachovávajíce, aniž nějakého vesměs majíce spojení. Někteří vážní Písma sv. vykladatelové, jmenovitě sv. [p 4]Augustýn, Theofilakt, Evthymius, i jiní více tomu chtějí, že by sám sv. David všech těch žalmuv původem, i zakladatelem býti měl. Však k víře podobněji soudí sv. Jeroným, Hilárius, a židovští rabbinové, že by mnozí žalmové od rozličných prorokův složeni byli: ti totižto, kteří rozličnými nápisy poznamenáni se nacházejí, jakož Mojžíše, Azaffa, Ethana, Hemana, Idythuna, Šalomouna, a třech synů Kore, však nejvíceji Davida.
Též při konci Žalmu 71. psáno stojí, že se dokonávají žalmové Davidovi, a i hned následují žalmové Azaffa proroka. A v 2. knize Paralipomenon v kap. 19. verši 30. přikazuje Ezechiáš Levitum, aby spívali žalmy, netoliko Davida, ale i Azaffa. Sepsání sou nejprv hebrejským jazykem, potom s jinými knihami Starého zákona od rozličných na řecký jazyk sou přeloženi, a jmenovitě od sv. Luciána mučedlníka; jehožto v latinský jazyk uvedeného, a od sv. Jeronýma zlepšeného přeložení římská církev dosavád užívá. Obsahuje žalmuv sto a padesát.
- ↑ Dionys. Eccles. Hierarch. c. 3 p. 3
- ↑ Hieronym in Præfat, & alibi
- ↑ Isid. lib. 6 Etymol. c. 1 & lib. 1. de Officiis c. 1.
- ↑ S. August. lib. 17 de Civitate c. 14.
Žalm I.
V tom Žalmu učí David, na čem tohoto života blahoslavenství záleží.
1 BLahoslavený muž, kterýž neodšel v raddě bezbožných, a na cestě hříšníků nestál, a na stolici [1. 1]morního nakažení neseděl. 2 [1. 2]Ale v zákoně Páně vůle jeho, a v zákoně jeho přemyšlovati bude dnem i nocí. 3 [1. 3]A bude jako dřevo, kteréž štípeno jest podle [1. 4]zběhu vod, kteréž ovotce své vydávati bude v času svém: A list jeho [1. 5]nesprchne; a všecky věci, kteréžkoli činiti bude, šťastně se mu povedou. 4 Ne tak bezbožní, ne tak; ale jako prach, který metá[1. 6] vítr od tváří země. 5 Protož nepovstanou bezbožní v soudu, ani hříšníci v raddě spravedlivých. 6 Nebo zná Pán cestu spravedlivých, a cesta bezbožných zahyne.
