tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 23 Vyzpytuj [1] mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď [2] mne cestou věčnou.
Žalm CXL.
David sobě vysvobození, 10. nepřátelům pak v zarytosti trvajícím vyhlazení od Boha žádaje, 13. v dověrnosti k milosrdenství a spasení Božímu jistému se utvrzuje.
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. 2 Vysvoboď mne, [1] Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne, 3 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce. 4 Naostřují [2] jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah. 5 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé. 6 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah. 7 Řekl jsem Hospodinu: [3] Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých. 8 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž [4] přikrýváš hlavu mou v čas boje, 9 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah. 10 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost [5] rtů jejich ať přikryje. 11 Padej na ně uhlí řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati. 12 Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne. 13 Vím, žeť se Hospodin zasadí [6] o při chudého, a pomstí nuzných. 14 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.
Žalm CXLI.
David od příbuzných k rozkazu Saulovu jsa stihán, Boha ku pomoci 8. doufanlivě vzývá, 9. nepřátel zproštěn, 10. a nad nimi pomštěn býti žádaje.
1 Žalm Davidův.
Hospodine, k toběť volám, [1] pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení [2] rukou mých, jako obět večerní.
3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.
4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.
5 Nechť mne bije [3] spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.
8 Ale k toběť, [4] Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
9 Zachovej mne [5] od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.
10 Nechť [6] padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
Žalm CXLII.
David od Saule sevřín jsa, Boha za vysvobození žádá pro slávu jeho.
1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. 2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. 3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, [1] osídlo mi ukryli. 5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo
- ↑ Žalm.119,110;140,6.