tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Vyzpytuj [1] mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď [2] mne cestou věčnou.
Žalm CXL.
David sobě vysvobození, 10. nepřátelům pak v zarytosti trvajícím vyhlazení od Boha žádaje, 13. v dověrnosti k milosrdenství a spasení Božímu jistému se utvrzuje.
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.
2 Vysvoboď mne, [1] Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
3 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
4 Naostřují [2] jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.
5 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
6 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.
7 Řekl jsem Hospodinu: [3] Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
8 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž [4] přikrýváš hlavu mou v čas boje,
9 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.
10 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost [5] rtů jejich ať přikryje.
11 Padej na ně uhlí řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
12 Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
13 Vím, žeť se Hospodin zasadí [6] o při chudého, a pomstí nuzných.
14 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.
Žalm CXLI.
David od příbuzných k rozkazu Saulovu jsa stihán, Boha ku pomoci 8. doufanlivě vzývá, 9. nepřátel zproštěn, 10. a nad nimi pomštěn býti žádaje.
1 Žalm Davidův.
Hospodine, k toběť volám, [1] pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení [2] rukou mých, jako obět večerní.
3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.
4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.
5 Nechť mne bije [3] spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.
8 Ale k toběť, [4] Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
9 Zachovej mne [5] od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.
10 Nechť [6] padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
Žalm CXLII.
David od Saule sevřín jsa, Boha za vysvobození žádá pro slávu jeho.
1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.
2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.
3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.
4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, [1] osídlo mi ukryli.
5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo
- ↑ Žalm.119,110;140,6.
