141 Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. 142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. 143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. 144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Koph. 145 Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. 146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. 147 Předstihám svitání a volám, [1] na tvéť slovo očekávám. 148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. 149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ [2] mne. 150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. 151 Ty blíže jsi, Hospodine; [3] nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. 152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Reš. 153 Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon [4] tvůj nezapomínám. 154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. 155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. 156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. 157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. 158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. 159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. 160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, [5] a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Šin. 161 Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. 162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. 163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. 164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. 165 Pokoj mnohý těm, kteříž [6] milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. 166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám. 167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. 168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; [7] nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Thav. 169 Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. 170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. 171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. 172 Zpívati bude i [8] jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. 173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. 174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má. 175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc. 176 Bloudím jako [9] ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
- ↑ v.114.
- ↑ v.88.154.
- ↑ v.86
- ↑ v.61.141.
- ↑ Jan.17,17.
- ↑ v.113.
- ↑ Žalm.139,3.
- ↑ Přísl.6,22.
- ↑ Izai.53,6. 1 Petr.2,25.
Žalm CXX.
Církev připomenuvši, že od Boha, vyslyšána jest, 2. aby Bůh milost s ní konati ráčil 3. tak, aby žádný tomu překaziti nemohl, žádá, 5. a nařikáním, že dlouho v zajetí zůstává.
1 Píseň stupňů.
K Hospodinu v ssoužení [1] svém volal jsem, a vyslyšel mne.
2 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.
3 Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,
4 Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?
5 Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších [2] Cedarských.
6 Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž [3] nenávidí pokoje.
7 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.
