Žalm CXXI.
V tomto žalmu prorok svatý učí, že jest daremní věc pomoci hledati jinde kdekoli, néž v Hospodinu samém; tu že jest jistá vždycky, čehož i užitky ukazuje.
1 Píseň stupňů.
Pozdvihuji [1] očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.
2 Pomoc má [2] jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.
3 Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.
4 Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.
5 Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.
6 Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.
7 Hospodin tě [3] ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.
8 Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.
Žalm CXXII.
David radost z toho maje, že v Jeruzalémě pocta Boží i řád dobrý vzdělán jest, 6. napomíná lidu, aby se za to město modlili, 8. i sám e za ně modlí.
1 Píseň stupňů, Davidova.
Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,
2 A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.
3 Jižtě Jeruzalém ušlechtile [1] vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.
4 Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.
5 Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.
6 Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.
7 Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.
8 Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.
9 Pro dům Hospodina Boha našeho budu [2] tvého dobrého hledati.
Žalm CXXIII.
Církev ssoužená k Bohu se utíkaje, 3. sobě milosti, 4. a nepřátelům pomsty žádá.
1 Píseň stupňů.
K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.
2 Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak [1] oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.
3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.
4 Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.
- ↑ 2 Par.20,12.
Žalm CXXIV.
David napomíná lidu Božího, aby to vyznávali, že je Bůh sám před nepřátely ochránil, a jak by měli za to Bohu děkovati, učí.
1 Píseň stupňů, Davidova.
Byť Hospodina [1] s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,
2 Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:
3 Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;
4 Tehdáž by nás byly [2] přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;
5 Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.
6 Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.
7 Duše naše jako ptáče [3] znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.
8 Pomoc [4] naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž [5] učinil nebe i zemi.
Žalm CXXV.
Mluvě prorok o přítomnosti Boží a chránění církve proti bezbožným, 4. dobrým dobrého, a zlým zlého od Boha žádá.
1 Píseň stupňů.
Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.
2 Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky.
3 Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.
4 Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce.
5 Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. [1] Pokoj přijdiž na Izraele.
- ↑ Žalm.128,6. Gal.6,16.