7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Beth. 9 Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 10 Celým srdcem svým [1] hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 11 V srdci svém [2] skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne [3] ustanovením svým. 13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
Gimel. 17 Tu [4] milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 19 Příchozí [5] jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 23 Také i [6] knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Daleth. 25 Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
He. 33 Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 36 Nakloň [7] srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Vav. 41 Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 43 A [8] nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 46 Nýbrž [9] mluviti budu o svědectvích tvých i [10] před králi, a nebudu se hanbiti. 47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Zajin. 49 Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé [11] obživuje. 51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 53 Děsím [12] se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
