mě [1] svém všecku svou slávu vypravuje. 10 Hospodin [2] nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky. 11 Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji.
Žalm XXX.
David vysvobozen jsa z rukou Absolonových, Boha slaví, 5. a pobožných k témuž pobízí, 8. bídy předešlé, 12. i navrácení své k první důstojnosti vypravuje, a slib vděčnosti Bohu činí.
1 Žalm písně, při [1] posvěcení domu Davidova. 2 Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi [2] obradoval nepřátel mých nade mnou. 3 Hospodine Bože můj, k [3] toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne. 4 Hospodine, [4] vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu. 5 Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, [5] a oslavujte památku svatosti jeho. 6 Nebo [6] na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování. 7 I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu [7] se na věky. 8 Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem [8] přestrašen. 9 I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka: 10 Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? [9] Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou? 11 Vyslyšiž, Hospodine, [10] a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník. 12 I [11] obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. 13 Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu.
- ↑ 2 Sam.5,11.12.
- ↑ Žalm.35,19;38,17.
- ↑ Izai.38,2 násl.
- ↑ Žalm.86,13;116,3.4.
- ↑ Žalm.97,12.
- ↑ Izai.54,7.
- ↑ Žalm.10,6.
- ↑ Žalm.104,29.
- ↑ Žalm.6,6.
- ↑ Žalm.6,3.
- ↑ Jan.16,20.
Žalm XXXI.
David v ssoužení Bohu se modlí, 11. a těžkosti své předkládaje, protivníkům zahnynutí žádá. 20. Potom Boha z dobrodiní nejedněch dobrořeče, 24. pobožných k milování a poctě Boží napomíná.
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. 2 V tebe, Hospodine, [1] doufám, nedejž mi [2] zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne. 3 Nakloň [3] ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval. 4 Nebo [4] skála má a hrad můj ty jsi, protož [5] pro jméno své veď i doveď mne. 5 Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. 6 V [6] ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný. 7 Nenávidím [7] těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám. 8 Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou. 9 Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. 10 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj. 11 Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. 12 U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. 13 Vyšel jsem [8] z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená. 14 Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti [9] mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou. 15 Ale já [10] v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh [11] můj jsi ty. 16 V rukou tvých jsou [12] časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají. 17 Osvěť [13] tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. 18 Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. 19 Oněmějte [14] rtové lživí, kteříž mluví [15] proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou. 20 Ó jak veliká jest [16] dobrotivost tvá,
