Žalm XX.
Modlitba za krále, 7. a potěšené svědectví o naplnění jí, 8. s doložením příčin toho, 10. i kratičkým též modlitby obnovením.
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. 2 Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno [1] Boha Jákobova. 3 Sešliž tobě pomoc [2] z svatyně, a z Siona utvrzuj tě. 4 Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. Sélah. 5 Dejž tobě vše [3] podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň. 6 I budeme prozpěvovati [4] o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé. 7 Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení. 8 Tito [5] v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme. 9 A protož oni sehnuti jsou, [6] a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme. 10 Hospodine, [7] zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme.
Žalm XXI.
David předloživ dobrodiní Boží sobě učiněné, 8. ano i budoucí svůj způsob, 9. nepřátelům zahynutí osvědčuje, 14. a za rozšíření slávy Boží se modlí.
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. 2 Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém [1] veselí se přenáramně. 3 Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah. 4 Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu [2] z ryzího zlata. 5 Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků. 6 Veliká jest [3] sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej. 7 Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného [4] požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého. 8 A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť [5] se. 9 Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí. 10 Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je. 11 Plémě jejich [6] z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských. 12 Nebo jsou proti tobě [7] ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli. 13 Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich. 14 Zjeviž se, ó Hospodine, v [8] síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.
- ↑ Žalm.13,6.
- ↑ Žalm.132,18.
- ↑ Žalm.8,6.
- ↑ 1 Mojž.12,3. Skutk.3,25.26.
- ↑ Žalm.102,28 násl.
- ↑ Žalm.109,13
- ↑ 1 Mojž.50,20.
- ↑ Žalm.80,3.
Žalm XXII.
Prorokuje o utrpeních Kristových, v nichž horlivě se modliv, že vyslyšán jest, svědčí, 23. kněžství a království jeho věčné ke vší církvi že přináleží, ukazuje.
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. 2 Bože můj, [1] Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. 3 Bože můj, [2] přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. 4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. 5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. 6 K [3] tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a [4] nebývali zahanbeni. 7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská [5] a povrhel vůbec. 8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a [6] hlavami potřásají, říkajíce: 9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; [7] nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. 10 Ješto ty jsi, kterýž jsi [8] mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. 11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od [9] života matky mé Bůh můj ty jsi. 12 Nevzdalujž [10] se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. 13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. 14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. 15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé
