Stránka:Bible kralická (1613) 5.pdf/99

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

v službu podrobili. 12 Přátelům pak svým a těm, kteříž v nich odpočívají, že drží přátelství; též že se zmocnili království blízkých i dalekých a že kteřížkoli slyší jméno jejich, bojí se jich, a kterýmžkoli chtějí pomáhati a [je] na království posaditi, ti že kralují. 13 A kteréžkoli chtějí, ssazují, a tak že jsou zvýšeni velice. 14 A však že s tím se vším neosobil sobě žádný z nich koruny aniž se obláčejí v šarlat, aby se měli nadýmati v něm, 15 ale že radní dům vzdělali sobě, kdežto každý den radních osob sedá tři sta a dvaceti, kteréž radu drží vždycky o obec, aby dobře stála. 16 Toliko že svěřují to jedné osobě každého roku, aby zprávu držela nad nimi a panovala nade vší zemí jejich; všickni pak poslouchají toho jednoho a není závisti ani nepřízně mezi nimi. 17 Protož vyvoliv Judas [1] Eupolema syna Janova, syna Akkos, a Iásona syna Eleazarova, Jednání s nimi o přátelství poslal je do Říma, aby vešli s nimi v přátelství a v tovaryšství, 18 aby tak zproštěni byli jha svého; nebo viděli, an království Řecké podrobuje Izraele v službu. 19 Takž vypravili se do Říma; (byla pak cesta daleká velmi) a vstoupivše do rady, promluvili řkouce: 20 Judas Machabeus a bratří jeho a obec židovská poslali nás k vám, abychom vešli s vámi v tovaryšství a v pokoj a abychom přijati byli za tovaryše a přátely vaše. 21 I líbila se jim ta řeč. 22 Římanů ochotnost k Židům jakž v slovu, tak i v skutku. Tento pak jest přípis toho listu kterýž odepsal [úřad] na dskách měděných a poslal do Jeruzaléma, aby byl u nich tam na památku spokojení se a stovaryšení: 23 Děj se dobře Římanům a národu Židovskému, na moři i na zemi na věky, meč pak a nepřítel vzdálen budiž od nich. 24 A však byla-li by zdvižena válka proti Římanům prvé neb kterýmkoli tovryšům jejich po všem panství jejich, 25 na pomoc jim přispěje srdcem opravdovým národ Židovský, jakž se jim čas ukáže. 26 Nepřátelům pak nebudou dávati ani dodávati potravy, zbroje, peněz, lodí, jakžby se vidělo Římanům, a ostříhati budou nařízení jejich, nic [2] neodjímajíce. 27 Tak podobně, jestliže by národu Židovskému nastala prvé válka, na pomoc jim přispějí Římané z té duše, jakž se jim čas ukáže. 28 Nepřátelům pak nebude dodáváno potravy, zbroje, peněz, lodí, jakž se viděti bude Římanům, a ostříhati budou nařízení těchto, a to beze lsti. 29 V ta slova učinili smlouvu Římané s lidem Judským. 30 Jestliže by pak na tom v radě zavřeli tito neb onino, aby potom [něco] přidali neb ujali, budou moci učiniti to z společného svolení svého, a což by koli přidali neb ujali, bude stálé. 31 S strany pak těch zlých věcí, kteréž král Demetrius vykonal proti Židům, psali jsme jemu, řkouce: 32 Proč obtěžuješ jhem svým přátely naše a pomocníky Židy? 33 Protož vznesou-li na nás co více proti tobě, učiníme jim za spravedlivé, a bojovati budeme proti tobě po moři i po zemi.

  1. 2.Mach. 4.11.
  2. od nich

Kapitola IX. Lid Demetriův s Židy bojoval 8. Judas zahynul. 28. Jonatan místo něho zvolen, 35. Jan bratr jeho zajat 38. a pomštěn 43. Jonatanův s Bachydem boj 90. i příměří.

1 Demetriovo tažení proti Judovi. Uslyšev pak Demetrius, že [1] Nikanor a vojska jeho, začal válku, předce ještě Bachyda a Alcima podruhé poslal do země Judské/ a vojsko znamenité s nimi; 2 Kteřížto táhli cestou k Galgala a položili se u Mesalot, kteréž jest v Arbelis, a dobyvše ho zhubili množství lidí. 3 Potom měsíce prvního léta stého padesátého druhého položili se u Jeruzaléma. 4 Odtud pak odtrhše táhli k Berean se dvadcíti tisíci mužů a dvěma tisíci jízdy. 5 Když se byl Judas položil v Eleaza a tři tisíce mužů výborných s ním, 6 kteřížto vidouce množství těch vojsk, báli se velice a vykradli se mnozí z ležení, [tak že] nepozůstalo z nich než toliko osm set mužů. 7 Judovo opovážení se hrdla; Tedy Judas, vida, že se rozběhlo vojsko jeho a válka že jej ssužuje, kormoutil se v srdci svém (nebo neměl času aby je shromáždil), tak že klesal. 8 Avšak řekl pozůstalým: Vstaňme a potýkejme se s nepřátely svými, snad budeme moci přemoci je. 9 [Oni] pak odrazovali jemu řkouce: Nikoli nebudeme moci, ale zachovejme své životy; navrať se nyní, nebo bratří naši rozběhli se; jakžbychom my

  1. Vyš. 7.(???)