a bojovali zmužile. 32 Judas také odtrhna od hradu, položil se u Betzacharia proti táboru toho krále. 33 Tedy král přivstana ráno odtrhl s vojskem svým s chvátáním k cestě Betzacharia, kdežto zšikovali vojska k boji a troubili na trouby. 34 Slonům pak ukazovali víno červené a moruší, aby je zdráždili k boji. 35 A rozdělivše ty šelmy mezi houfy, postavili při každém slonu tisíc mužů oblečených v pancíře brněné a [majících] lebky ocelivé na hlavách svých, a pět set jízdných výborných zřídili při každé té šelmě. 34 Kteřížto pohotově byli, kdežkoli ta šelma byla, a kdežkoli šla, šli spolu, aniž odcházeli od ní. 37 Věže také dřevěnné na nich pevné přikrývající jednu každou tu šelmu nástroji připásané byly, a na jedné každé mužů kteříž bojovali z nich dva a třidceti, a Indián každé té [šelmy] zprávce. 38 [Hejtmané] pak ostatek té jízdy onde i onde postavivše mezi dvěma díly toho vojska, ponoukali [ho] jsouce u prostřed těch houfů. 39 Když pak svítilo slunce na zlaté pavézy, svítily se hory od nich a blyštěly se jako pochodně ohnivé, 40 A roztáhl se díl vojska královského k horám vysokým a někteří k dolinám, takž táhli bezpečně a pořádně. 41 I třásli se všickni kteříž slyšeli hluk množství jejich a o přitažení toho množství a hřmot od zbroje; nebo bylo vojsko veliké velmi a silné. 42 Když se pak potýkal Judas a vojsko jeho v bitvě, tedy padlo z vojska královského šest set mužů. 43 Vida pak Eleazar Abaran jednu z těch šelm přioděnou pancíři královskými, kteráž převyšovala všecky ty šelmy, domníval se, že na ní jest král. 44 Protož opovážil se, aby vysvobodil lid svůj a dobyl sobě jména věčného, 45 a učiniv útok na ni směle do prostřed toho houfu, mordoval po pravé i po levé straně, tak že rozraženi jsou od něho sem i tam. 46 A podskočiv pod toho slona a podlehna pod něj zabil jej; kterýžto padl na zemi na něj a tu jej udávil. 47 Vidouce pak [někteří] sílu kralovskou a dotírání těch vojsk, odstoupili od těchto; 48 a ti, kteříž byli z vojska královského, táhli jim vstříc k Jeruzalému, aby se položil král v Judstvu a na hoře Sion. 49 V tom učinil příměří s Betsurskými, poněvadž vyšli z města proto, že neměli tam potravy, aby se zavříti mohli v něm, (odpočinutí za jisté měla země) 50 A tak vzal král Betsuru a osadil tam stráž, aby jí ostříhali. 51 Tedy ležel u místa svatého mnoho dní, přistaviv tu berany a nástroje válečné a střelbu k sřílení ohněm a kamením a kuše k střílení střelami a praky. 52 Zdělali pak i oni nástroje válečné proti nástrojům válečným jejich a bojovali mnoho dní; 53 Ale nebylo špíže v špižírnách, protože bylo [1] sedmé léto, a kteříž zachováni jsouce ušli do Judstva z pohanů, utrávili ostatek což měli. 54 I pozůstalo na místech svatých mužů maličko, nebo rozmohl se hlad, pročež rozprchli se jedenkaždý k místu svému. 55 Ale když uslyšel Lizyáš že se Filip (ktréhož ustanovil král Antioch ještě za života svého, aby choval syna jeho až by kralovati mohl, 56 navrátil z Perské a Medské země, a vojska královská, kteráž byla táhla s ním, a že chce ujíti [království] s příslušenstvím jeho, 57 Pospíšil a ponuknut byl aby šel z hradu a řekl králi a hejtmanům vojska a mužům: Hyneme den ode dne a potravy málo máme; místo pak kteréž jsme oblehli jest pevné a to, což přísluší k království [našemu] doléhá na nás. 58 Protož nyní dejme pravici těm mužům a učiňme s nimi příměří, i se vším národem jejich, 59 A potvrďme jim [toho], aby mohli se zpravovati zákony svými jako prvé; nebo příčinou ustanovení zákonních, kteráž jsme zrušili, rozhněvali se a učinili toto všecko. 60 I líbila se ta řeč králi i knížatům, kterýžto poslal k nim jednati o pokoj, a [oni to] přijali. 61 Když pak jim na to učinil přísahu král i knížata, vyšli z ohrady; 62 Zrušení přísahy. Ale král vejda na horu Sion a shlédna pevnost toho místa, zrušil přísahu, kterouž učinil, a rozkázav, zbořil zeď vůkol. 63 Potom odtrhna spěšně, navrátil se do Antiochie, kdež nalezl Filipa, an panuje nad městem; protož
- ↑ Levit. 21.6.
