dámť dceru svou, kterouž má Alexander, a kralovati budeš v království otce svého. 10 Líto mi zajisté, že jsem jemu dal dceru svou; nebo mne chtěl zamordovati. 11 Ošklivil ho pak proto, že byl žádostiv království jeho, 12 Dceru jemu k manželství danou zase mu vzal. a vzav jemu dceru svou, dal ji Demetriovi; takž cizil se Alexandra a bylo zjevné nepřátelství mezi nimi. 13 Zatím přijev Ptolemeus do Antiochie, vstavil dvě koruny na hlavu svou, asiánskou a egyptskou. 14 Král pak Alexander byl v Cilicií těch časů, nebo zprotivili se byli [jemu] obyvatelé těch míst. 15 Protož uslyšav Alexander, vytáhl proti němu válečně; Ptolemeus pak vytáhna potýkal se s nim rukou silnou a zahnal ho. 16 I utekl Alexander do Arabie aby tam ochráněn byl; král pak Ptolemeus zvýšen jest. 17 Jak království dosáhl, tak ho i užil. Ale sťav Zabdiel Arab hlavu Alexandrovu, poslal ji Ptolemeovi. 18 Potom král Ptolemeus umřel dne třetího a ti, kteříž byli v pevnostech jeho, zhynuli od těch, jenž bydlili v týchž pevnostech. 19 Demetrius mladší, králem jsa. Takž Demetrius dosedl na království léta stého šedesátého sedmého. 20 V těch dnech shromáždil Jonatan některé z Judstva, aby dobýval hradu toho kterýž byl v Jeruzalemě, i nadělal proti němu válečných nástrojů mnoho. 21 Na Jonatana se rozhněval; Ale vypravivše se k králi někteří, jenž v nenávisti měli národ svůj, muži nešlechetní, oznámili jemu, že Jonatan oblehl hrad. 22 O čemž uslyšav, rozhněval se a jakž uslyšel, hned zapřáhna jel do Ptolemaidy a napsal Jonatanovi, aby nechal obležení, ale vypravil se vstříc jemu na rozmluvení do Ptolemaidy co nejrychleji. 23 To když uslyšel Jonatan, rozkázal [přece] oblehnouti a vybrav některé z starších Izraelských a z kněží, opovažil se nebezpečenství; 24 Stříbrem a zlatem upokojen nebo nabrav stříbra a zlata a roucha i jiných darů více, jel k králi do Ptolemaidy a nalezl milosť u něho. 25 A ačkoli sočili na něj někteří nešlechetní z téhož národu, 26 avšak učinil jemu král tak, jakž činívali jemu předkové jeho, a povýšil ho přede všemi přátely svými, 27 Zemi pak Judskou pro hojnější dátum, svobodou daroval. potvrdiv jemu nejvyššího kněžství a jakékoli jiné měl úřady prvé, nýbrž způsobiv to aby předních přátel byl vůdce. 28 Přitom dožádal se Jonatan krále, aby osvobodil Judstvo od platů a [1] troje knížectví a Samaří, slibiv jemu dáti tři sta centnéřů. 29 I zalíbil sobě to král; pročež napsal Jonatanovi listy o všech těch věcech na tento způsob: 30 Král Demetrius Jonatanovi bratru pozdravení vzkazuje, i národu Židovskému. 31 Přípis listu toho kterýž jsme psali Lasténovi, příbuznému svému, o vás, napsali jsme i vám abyste [na něj] pohleděli: 32 Král Demetrius Lasténovi otci pozdravení vzkazuje. 33 Národu Židovskému, přátelům našim, kteříž se chovají k nám tak, jakž spravedlivé jest, usoudili jsme dobře učiniti pro tu jejich příchylnost k nám. 34 Odvedli jsme jim i končiny Judské a ty tři kraje, Afferemu a Lyddu a Ratamu, připojené od Samaří k Judstvu, i všecky jiné věci příslušející těm všem, kteříž obětují v Jeruzalémě, za ty věci kralovské kteréž brával král od nich prvé každého roku z úrod země i z ovoce. 35 Též jiné věci náležející nám od nynějšího času, desátky a daně náležející nám a solní jezera i korany náležející nám, všecky pouštíme jim. 36 Aniž zrušeno bude co z toho od nynějška po všecken čas. 37 Protož přičiňtež se, ať jest učiněn přípis těch věcí a dán Jonatanovi a položen na hoře svaté, na místě zvláštním slavném. 38 Vida pak Demetrius král že pokoj má země před ním a nic proti němu nečelí, rozpusril vojska svá, jednoho každého k jeho vlastnímu místu, kromě vojsk cizozemců, kteráž sebral z ostrovů [jiných] národů; pročež nelíbost vzala k němu všecka vojska, kteráž měl po otcích. 39 Trýfon pak, kterýž stál prvé podlé Alexandra, vida, že všecka vojska repcí na Demetria, vypravil se k Sunalkůovi Arabskému, kterýž choval při sobě Antiocha syna Alexandrova, 40 a nabádal ho, aby ho dal jemu, aby kraloval místo otce sveho; oznámil také jemu, jaké věci učinil Demetrius, i o te nelíbosti, kterouž měl k ně-
- ↑ Výš 10. (???)
