Stránka:Bible kralická (1613) 5.pdf/104

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

z Kréty do země otců svých; 68 O čemž uslyšav Alexander král, zarmoutil se velmi a návrátil se do Antiochie. 69 S Apolloniem boj vedl a obdržel šťastné vítězství. I ustanovil Demetrius Apollonia hejtmanem nad Celesyryí, kterýžto sebrav vojsko veliké a položiv se v Jamnii, poslal k Jonatanovi nejvyššímu knězi, řka: 70 Ty sám jediný pozdvihuješ se proti nám a já jsem v posměchu a za útržku pro tebe; pročež pak mocí se honosíš proti nám na těch horách. 71 Nyní tedy doufášli v vojska svá, vytáhni proti nám do pole a tu se potýkejme spolu; nebo semnou jest síla měst. 72 Doptej se a zvěz kdo jsem, i jiní pomocníci moji, a povědíť, že nemůžete ani jednou nohou se postaviti proti nám, poněvadž dvakrát rozprchnouti se musili otcové tvoji v zemi své. 73 Nadto nyní nebudeš moci odolati jízdě a moci takové v poli, kdež není kamení ani skálí ani místa k utíkaní. 74 Když pak uslyšel Jonatan ty řeči Apolloniovy, pohnul se v mysli a vybrav deset tisíc mužů, vytáhl z Jeruzaléma, kdežto vyjel vstříc jemu. 75 A položiv se u Joppen, když ho nechtěli pustiti do města, (nebo varta Apolloniova byla v Joppen,) dobývali ho. 76 Pročež bojíce se obyvatelé města, otevřeli a tak opanoval Jonatan Joppen. 77 O čemž uslyšav Apollonius sebral tři tisíce jízdy a vojsko veliké a jel k Azotu, jakoby se na cestu jen vypravil; avšak hned vytáhl do pole, protože měl množství jízdy; 78 I hnal se po něm [Jonatan] k Azotu a pustila se vojska po něm k boji; 79 Apollonius pak zanechal tisíce jízdy tajně za nimi; 80 Ale zvěděv Jonatan že jsou zálohy za ním, objeli vojska jeho, kteráž střílela šípy na lid od jitra až do večera. 81 Lid pak stál, jakž rozkázal Jonatan, dokudž prací neustali jezdci oněchno. 82 Potom vytáhl Šimon s vojskem svým a udeřil na ten houf, neboť ti jezdci byli zemdlelí, a tak potříni jsouce od něho, utekli. 83 I rozprchla se ta jízda po poli a utekše do Azotu, vešli do domu [1] Dágona, do chrámu modly své, aby zachováni byli; 84 Ale Jonatan zapáliv Azot a města vůkol něho, pobral kořisti jejich a chrám Dágonův i s těmi, kteříž utekli do něho spálil ohněm. 85 Bylo pak těch kteříž padli od meče, s těmi popálenými, do osmi tisíc mužů. 86 I odtrhl odtud Jonatan a položil se u Aškalon, kdežto vyšli obyvatelé města vstříc jemu s slávou velikou. 87 Potom navrátil se Jonatan do Jeruzaléma s těmi, kteříž s nim byli, majíce kořisti znamenité. 88 Alexandrovi se zalíbil, až ho podaroval Stalo se pak, když uslyšel Alexander král o těch věcech, že uložil ještě hojněji oslaviti Jonatana. 89 Protož poslal jemu záponu zlatou, jakouž obyčej jest dávati příbuzným královským, a dal jemu Akaron i všecky končiny jeho v dědictví darem.

  1. 1 Král. 5.2.

Kapitola XI. Povstání Ptolemeovo proti Alexandrovi. 16. Smrt jednoho, 18. i druhého. 19. Kralování po nich Demetriovo. 27. Jonatanovo zvýšení, 69. neštěstí, 72. a zase vítězství.

1 Ptolemeus se Alexandrovi uvázal v království Tedy král egyptský sebrav vojska znamenitá, jako písku, kterýž jest na břehu mořském, a lodí množství, usiloval se uvázati v království Alexandrovo lstivě a připojiti je k království svému. 2 I přijel do Syrye s slovy pokojnými, kdežto otvírali jemu obyvatelé měst a vycházeli jemu vstříc; nebo poručení bylo Alexandra krále, aby vycházeli vstříc jemu, protože byl test jeho; 3 Ale Ptolemeus projížděje ta města, zosazoval vojska na stráži v každém městě. 4 Když se pak přiblížil k Azotu, ukázali jemu chrám Dágonův vypalený i Azot a okolní města jeho pobořená a těla [zbitých] vymetaná a popálené [1] kteréž popálil [Jonatan] v boji, (nebo skladli je na hromady na cestě jeho.) 5 A vypravovali králi, co učinil Jonatan, aby ho jen zošklivili; král pak mlčel. 6 I vypravil se vstříc Jonatan králi do Joppen s slávou, kdežto přivítavše jeden druhého, přenocovali tam. 7 Potom vyjev Jonatan s králem ku potoku, kterýž slove Elevterus, navrátil se do Jeruzaléma. 8 Král pak Ptolemeus opanovav města pomořská až do Seleucie zámořské, jakž byl obmýšlel proti Alexandrovi rady nešlechetné, 9 poslal posly k Demetriovi králi, řka: Nuže učiňme s sebou smlouvu a

  1. Výš 10.84.