Gděte zaſe, nakupte nám něco potrawy. 26 Odpowěděli gſme: Nemůžeme gjti, než bude-li bratr náš mľadſſj s námi, tedy půgdeme; nebo bychom nemohli widěti twáři toho muže, nebyl-li by bratr náš neymľadſſj s námi. 27 Y řekľ nám ſľužebnjk twůg, otec můg: Wy wjte, že dwa [toliko ſyny] porodiľa mi žena má. 28 A wyſſeľ geden ode mne, o němž ſem prawiľ; [1] Giſtě roztrhán geſt, a newiděľ ſem ho doſawad. 29 Wezmete-li y tohoto ode mne, a přiſſľo by na něg něco zlého, tedy uwedete ſſediny mé s trápenjm do hrobu. 30 Jůda na otce ſwého trápenj djwati ſe nemohľ Tak tedy, když přigdu k ſľužebnjku twému, otci ſwému, a pacholete nebude s námi, (geſſto duſſe geho ſpogena geſt s duſſj tohoto): 31 Přigde na to, když uzřj, že pacholete nenj, umře; a uwedau ſľužebnjci twogi ſſediny ſľužebnjka twého, otce ſwého, s žaľoſtj do hrobu. 32 Nebo ſľužebnjk twůg ſljbiľ za pachole, [abych ge wzal] od otce ſwého, řka: Geſtliže ho nepřiwedu zaſe k tobě, tedy winen budu hřjchem otci mému po wſſecky dny. 33 {{Poznámka po straně|Jůda mjſto Benyamina Iozefowi ſe chtěľ wydat za ſľužebnjka Protož nynj nechť zůſtane, proſjm, ſľužebnjk twůg mjſto pacholete tohoto za ſľužebnjka pánu ſwému, a pachole ať wſtaupj s bratry ſwými. 34 Nebo gak bych gá wſtaupiľ k otci ſwému, kdyby tohoto pacholete nebyľo ſe mnau? Leč bych chtěľ widěti trápenj, kteréž by přiſſľo na otce mého.
- ↑ Wýš 37.33
Kapitola XLV.
1 Iozef pak nemoha ſe [déle] zdržeti, přede wſſemi přjſtogjcými zwoľal: Kažte wſſechněm wen! Y nezůſtaľ žádný s nimi, když ſe známiľ Iozef s bratřjmi ſwými. 2 Potom pozdwihľ hľaſu ſwého s pláčem; a ſlyſſeli [to] Egyptſſtj, ſlyſſeľ také dům Faraonůw. 3 Y řekľ Iozef bratřjm ſwým: Gá ſem Iozef. Geſſtě-li geſt žiw otec můg? A nemohli mu odpowědjti bratřj geho; nebo ſe ho welmi ulekli. 4 Tedy řekľ Iozef bratřjm ſwým: Přiſtuptež medle ke mně. Y přiſtaupili. A řekl: Gá ſem Iozef bratr wáš, kteréhož ſte prodali do Egypta. 5 Protož nynj nermuťte ſe, a neztěžugte ſobě toho, že ſte mne ſem prodali; nebo pro zachowánj žiwota [waſſeho] poſľaľ mne Bůh před wámi. 6 Nebo dwě létě giž hľad geſt w zemi, a geſſtě pět let [přigde], w nichž nebudau orati, ani žjti. 7 Poſľaľ mne, prawjm, Bůh před wámi, pro zachowánj wás oſtatků na zemi, a pro zachowánj žiwotů waſſich wyſwobozenjm welikým. 8 Tak tedy ne wy ſte mne poſľali ſem, ale Bůh, kterýž mne daľ za otce Faraonowi, a za pána wſſemu domu geho, a panownjka po wſſj zemi Egyptſké. 9 Iozef poſľaľ pro otce ſwého . Poſpěſſte a wſtupte k otci mému, a rcete gemu: Toto prawj ſyn twůg Iozef: Včiniľ mne Bůh pánem wſſeho Egypta; přigdiž ke mně, neprodléweg. 10 A bydliti budeš w zemi Ġeſen; a budeš bljzko mne, ty y ſynowé twogi, y wnukowé twogi, ſtáda twá, a woľowé twogi, a cožkoli máš. 11 A budu tě chowati tam, (nebo geſſtě pět let hľad [bude]), abys ſnad pro hľad nezahynuľ, ty y dům twůg, a cožkoli máš. 12 A ay oči wáſſe widj/ y oči bratra mého Beniamina, že vſta má mľuwj wám. 13 Powjte také otci mému o wſſj ſláwě mé w Egyptě, a což ſte koli widěli; poſpěſſtež tedy, a přiweďte otce mého ſem. 14 Tedy padľ na ſſjgi Beniamina bratra ſwého, a pľakaľ; Beniamin také pľakaľ na ſſjgi geho. 15 A poljbiw wſſech bratřj ſwých, pľakaľ nad nimi; a potom mľuwili bratřj geho s njm. 16 Farao poručiľ Iákoba přiwezti do Egypta. Slyſſána pak geſt w domě Faraonowě powěſt tato; Přiſſli bratřj Iozefowi: Y byľo to welmi wděčné Faraonowi y wſſechněm ſľužebnjkům geho. 17 A řekľ Farao Iozefowi: Rci bratřjm ſwým: Toto učiňte: Naľožjce na howada ſwá, gděte, a nawraťte ſe do země Kananeyſké. 18 A wezmauce otce ſwého a čeládky ſwé, přiďte ke mně, a dám wám dobré [mjſto w] zemi Egyptſké, a gjſti budete tuk země této. 19 Ty pak rozkaž gim: Toto učiňte: Wezměte ſobě z země Egyptſké wozy pro děti a ženy ſwé, a wezměte otce ſwého, a přiďte. 20 Aniž ſe ohlédegte na nábytky ſwé; nebo neylepſſj [mjſto] we wſſj zemi Egypt-
