pochod ve městě kázal takto: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ 5Ninivští však uvěřili v Boha, vyhlásili půst a oblékli se v žínice od největšího až do nejmenšího. 6Když totiž dostala se ta řeč ke králi ninivskému, vstal se svého trůnu, odhodil svůj háv, oblékl se v žínici a sedl si do popela; 7dal také provolati v Ninive toto:
večer krmili dobytek. — Riessler právem se domnívá, že místo dnešních „čtyřicíti“ bylo zde původně toliko „tři“, jak LXX a jiné některé překlady dosvědčují; podle toho Jon po jednodenním kázání odebral se za město a tam čekal na výsledek toliko dva dny, kterých Ninivané použili k pokání; tím bylo by znázorněno lépe měkké, vnímavé srdce ninivských pohanů, kteří po jednodenním kázání činili pokání, kdežto zatvrzelým Israelitům proroci mluvili marně celé roky. — Hrozba zkázou Ninive byla podmínečná, třebaže podmínka není výslovně uvedena. Srv. Jer 18, 7n. — Aramština zatlačovala od IX. století v Assyrii víc a víc assyrštinu. Od druhé polovice století VIII. lze dokázati užívání aramštiny ze zachovaných památek písemných. Také v severní Palestině aramština nabývala záhy půdy (Srv. 4 Král 18, 26; Is 36,11). Mohl tedy Jonáš několik slov promlouvati a opakovati aramsky a Ninivané mohli mu rozuměti. Na časté opakování jest Výchoďan i dnes ještě zvyklý. Jedna jadrná věta nesčetněkrát opakovaná mohla činiti větší dojem nežli dlouhá kázání. Ostatně mohl si Jonáš jednu tuto větu dáti do assyrštiny přeložiti a mohl ji provolávati v assyrštině, hebrejštině (aramštině) příbuzné. Mohl i používati tlumočníka. Cizí prorok, jehož slova tlumočník překládal do assyrštiny mohl činiti větší dojem než kdyby Jon mluvil toliko sám. (Srv. Dn 5, 25). — Někteří kladou za v. tento (3, 4) v. 5. hl následující: Jon po jednodenním kázání odchází za město a tam čeká, co se bude díti dále. Tomuto přemístění možno se vyhnouti přeložíme-li 4, 5: „Jonáš byl vyšel z města…“
V. 5. Ninivští uvěřili bohu, který mluvil ústy Jonášovými a tím i v Jonáše jakožto muže boha Palestiny a národa israelského. Proto však nestali se jednobožci, nepřestali ctíti svých národních velikých bohů. Spisovatel knížečky Jon píše sice, že uvěřili Ninivané v Boha (Bohu), z toho však nelze vyvozovati, že Jon diplomaticky zamlčel jméno svého Boha (Jahve), aby nenarazil u kněžstva ninivského. Kněžstvo ninivské ve svém mnohobožském smýšlení uznávalo i jiné národní bohy za bohy, tedy i boha Jonášova, právě tak jako ninivští královští úředníci a lid veleměsta. Kněží mohli cítiti více než kdo jiný, že se bohové a zejména snad národní bůh israelský hněvá pro krutost, s jakou Assyřané si vedli i proti národu vyvolenému, proti národu Jahvovu. Smutný stav politický za panování Aššurdajana lll. (772_755), který r. 772 vedl nešťastnou válku s Armenií za něhož vznikl v Assyrii mor (po výpravě do Syrie r. 765) za něhož vypukla revoluce v bývalém hlavním městě Assuru a za něhož dne 15. června r. 763. bylo před polednem v Ninive viděti zlé znamení — úplné zatmění slunce (viz výše na str. 848.) stav politický neutěšený a tyto nešťastné a pohromu věstící zjevy byly s to, aby otřásly ninivskými kněžími i laiky a naladily je s milostí Boží k pokání, tím Snáze, že Ninivané jako všichni starovýchodní národové byli lidé hlubokého náboženského přesvědčení a citu. (Starší židovští vykladatelé se domýšleli, že plavci, kteří se byli s Jonášem plavili, přišli do Ninive a tam vypravovali, co byli s Jonášem zažili). — Srv. Is 36, 10. — „vyhlásili půst“ na rozkaz králův (níže v. 7). — Wiesmann přemísťuje v. 5. za v. 9. (zbytecně). — O postu srv. Sdc 20, 26; 1 Sam 7, 6; 31, 13. a jj. — O žínici, t. j. rouchu ze srsti velbloudí nebo kozí, jež se vyvinulo z původní zástěry, srv. Job 16, 16. 3 Král 21, 27; 4 Král 6, 30. a jj.
V. 6. Jonáš pohnul lid nejprve ke kajícnosti. Zpráva o všem dostala se ke králi teprve později, když lid byl sám již na rozkaz královský vniterně připraven. — Král s trůnu sestupuje do — popela; o popelu, znamení pomíjejícnosti a smutku viz Job 2, 8; Jer 6, 26; Ez 27, 30. a jj. — „háv“: plášť nad svrchním rouchem nošený, ze vzácné látky, řasnatý, lemovaný třepením a třapci.
V. 7 n. Jak asi dlouho tento půst a jak přísně byl zachováván, bylo řečeno již výše. — Také Dan 6, 17. jmenována jest státní rada s králem. — Výchoďanův život, zejména pastýře, rolníka a dobytkáře jest úzce spojen s dobytkem, který bývá pokládán leckdy za člena rodiny. Srv. 2 Sam 12, 3. Také u nás bývají koně na pohřbu zdobení smutečním rouchem (čabrakami) jako se odívají lidé (Podobně ale opačně na svatbách atd). — Jako jest hospodář, hospodyně srostlá s domácími zvířaty svým citem puzena, aby na veliké svátky lépe je nakrmila, tak bývá puzena, aby se aspoň poněkud a jaksi i zvířata postila, postí-li
