Stránka:Bible česká SZ III.pdf/910

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Při kontrole této stránky se objevil problém


pochod ve městě kázal takto: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ 5Ninivští však uvěřili v Boha, vyhlásili půst a oblékli se v žínice od největšího až do nejmenšího. 6Když totiž dostala se ta řeč ke králi ninivskému, vstal se svého trůnu, odhodil svůj háv, oblékl se v žínici a sedl si do popela; 7dal také provolati v Ninive toto:


večer krmili dobytek. '- Ríessler právem se domnívá, že místo dnešních „čtyři_ cítí“ bylo zde původně toliko „tři“, jak LXX a jiné některé překlady dosvědčují; podle toho Jon po jednodenním kázání odebral se za město atam čekal na výsledek toliko dva dny, kterých Ninivané použili k pokání; tím bylo by znázor~. něno lépe měkké, vnímavé srdce nínivských pohanů, kteří po jednodenním kázání činíli pokání, kdežto zatvrzelým Israelitům proroci mluvili marně celé roky. - Hrozba zkázou Nínive byla podmínečná, třebaže podmínka není vý- slovně uvedena. Srv. Jer 18, 7n. -- Aramština zatlačovala od IX. století v Assyrii víc a víc assyrštinu. 0d druhé polovice století VIII. lze dokázati uží- vání ara-mštiny ze zachovaných památek písemných. Také v severní Palestině aramštína nabývala záhy půdy (Srv. 4 Král 18, 26; Is 36,11). Mohl tedy Jonáš ně- kolik slov promlouvati a opakovati aramsky a Ninivané mohli mu rozuměti. Na Časté opakování jest Východ'an idnes ještě zvyklý. Jedna jadrná věta nesčetněkrát opakovaná mohla činiti větší dojem nežli dlouhá kázání. Ostatně mohl si Jonáš jednu tuto větu dáti do assyrštiny přeložiti a mohl ji provolávati v assyrštině, 'hebrejštíně (aramštině) příbuzné. Mohl i používati tlumočníka. Cizí prorok, jehož slova tlumočník překládal do assyrštiny mohl činití větší dojem než kdyby Jon mluvil toliko sám. (Srv. Dn 5, 25). - Někteří kladou za v. tento (3, 4) v. 5. hl následující: Jon po jednodenním kázání odchází za město a tam čeká, co se bude díti dále. Tomuto přemístění možno se vyhnoutí přeložime-li 4, 5: „Jonáš byl vyšel z města l

V. 5. Ninivští uvěřili bohu, který mluvil ústy Jonášovými a tim í v Jonáše jakožto muže boha Palestiny a národa israelského. Proto však nestali se jedno- božci, nepřestali ctíti svých národních velikých bohů. Spisovatel knížečky Jon píše sice, že uvěřili Ninivané v Boha (Bohu), z toho však nelze vyvozovati, že Jon diplomaticky zamlčel jméno svého Boha lJahve). aby nenarazil u kněžstva ninivského. Kněžstvo ninivske' ve svém mnohobožském smýšlení uznávalo i jiné národní bohy za bohy, tedy iboha Jonášova, právě tak jako ninivští královští úředníci a lid veleměsta. Kněží mohli cítiti více než kdo jiný, že se bohové a zejména snad národní bůh israelský hněvá pro krutost, s jakou Assyřané si vedli i proti národu vyvolenému, proti národu Jahvovu. Smutný stav politický za pa- nování Aššurdajana lll. (772_755), který r. 772 vedl neštastnou válku s Armenií za něhož vznikl v Assyrii mor (po výpravě do Syrie r. 765) za něhož vypukla revoluce V bývalém hlavním městě A ssuru a za něhož dne 15. června r. 763. bylo před polednem v Nínive viděti zlé znamení- úplné zatmění slunce (viz výše na str. 848.) stav politický neutěšený a tyto nešťastné a pohromu věstící zjevy byly s to, aby otřásly ninivskými kněžími i laiky a naladily je s milosti Boží k pokání, tím Snáze, že Ninivané jako všichni starovýchodní národové byli lidé hlubokého náboženského přesvědčení a citu. (Starší ži'dovští vykladatelé se domýšleli, že plavci, kteří se byli s Jonášem plavíli, přišli do Nínive a tam vy- pravovali, co byli s Jonášem zažili). ~ Srv. Is 36, 10. - „vyhlásili půst“ na rozkaz králův (níže v. 7). - Wiesmann přemístuje v. 5. za v. 9. (zbytecně). - O postu srv. Sdc 20, 26; 1 Sam 7, 6; 31, 13. a jj. - O žinici, t. j. rouchu ze srsti velbloudí nebo kozí, jež se vyvinulo z původní zástěry, srv. Job 16, 16. 3 Král 21, 27; 4 Král 6, 30. a jj.

V. 6. Jonáš pohnul lid nejprve ke kajícnosti. Zpráva 0 všem dostala se ke králi teprve později, když lid byl sám již na rozkaz královský vniterně připraven. - Král s trůnu sestupuje do - popela; o popelu, znamení pomíjejícnosti a smutku viz Job 2, 8; Jer 6, 26; Ez 27, 30. a jj. - „h áv“: plášť nad svrchním rouchem nošený, ze vzácné látky, řasnatý, lemovaný třepením a třapci.

V. 7 n. Jak asi dzouho tento půst a jak přísně byl zachováván, bylo řečeno již výše. - Také Dan 6, 17. jmenována jest státní rada s králem. - Výcho- ďanův život, zejména pastýře, rolníka a dobytkáře jest úzce spojen s dobytkem, který bývá pokládán leckdy za člena rodiny. Srv. 2 Sam 12, 3. Také u nás bý- vají koně na pohřbu zdobení smutečním rouchem (Čabrakami) jako se odívaji lioe' (Podobně ale opačné na svatbách atd). - Jako jest hospodář, hOSpodyně srostlá s domácími zvířaty svým citem puzena, aby na veliké'svátky lépe je na- krmila, tak bývá puzena, aby se aspoň poněkud a jaksi i zvířata postila, postí-li