10Kůže naše jako pec jest vypálená
od palčivého hladu.
III.
11Ženy na Sionu zneuctívali,
panny v městech judských.
12Knížata rukou (jejich) zvěšena jsou,
tváře starších neostýchají se.
13jinochů nedůstojně užívají,
chlapci pod dřívím klesají.
14Starci vymizeli z bran,
mládež ze sborů zpívajících.
15Zmizela radost našeho srdce,
obrátil se v kvílení rej náš.
16Spadla koruna s hlavy naší;
běda nám, že jsme zhřešili!
IV.
17Proto zesmutnělo srdce naše,
proto zkalil se nám zrak;
18pro horu Sion, že zpustla,
(že) lišky po ní rejdí.
19Ty přece, Hospodine, na věky chtěl jsi (tam) zůstat,
trůn tvůj měl (tam) být od rodu do rodu.
V.
20Proč bys zapomínal na věky na nás,
proč bys opouštěl nás na dlouhé doby?
21Obrať nás, Hospodine, k sobě, at se obrátíme,
V. 10. srv. s 4, 8. — „jest vypálena“ a pálí (hebr).
V. 11. Splnilo se Dt 28, 30. 32.
V. 12a srv. s Dt 21, 23; Nm 25, 4; Jos 10, 26; 2 Král 21, 6—9.
V. 13a podle hebr: „Jinochům jest nositi žernov“, t. j. mlíti obilí, což byla práce ženská, mužů nedůstojná (Ex 11, 5; Sdc 16, 21; Is 47, 2). — „pod dřívím“, jež jest jim ve velikém množství donášeti.
V. 14. „z bran“, kde je bylo kdysi často vidati, kde rokovali, radili se, soudili atd. (Gn 19, 1; Job 29, 7). — V. 14. podle hebr. „Starci zanechali bran — jinoši (zanechali) strunové hudby“. — Splnilo se Dt 28, 20; Jer 16, 9; 25, 10.
V. 17b srv. s 2, 11.
V. 18. srv. s Mich 3, 12.
V. 19. „tam“ na Sioně podle slibů 2 Sam 17, 14n. — Básník obrací se k modlitbě, aby z ní nabral útěchy za tak velikého zpustošeni (Albert Veliký † 1280).
V. 20. Zdůrazněno „na věky“, „na dlouhé časy“.
V. 21. „ať se obrátíme“ k tobě (Jer 31, 18). — Obnovu národa, návrat jeho do bývalého poměru k Bohu může způsobiti toliko Hospodin, nikoliv národ sám. Zejmena počin, podnět k tomu může se státi toliko milostí Boží. Místo „ať
