13Ježto nebyl blázen, sám v sobě rozjímaje, jakou porážku utrpěl a rozuměje, že Židé jsou nepřemožitelní, protože spoléhají na pomoc všemohoucího Boha, poslal k nim 14a sliboval, že chce svoliti ke všemu, co je spravedlivého, i krále že přinutí, aby byl přítelem (jejich). 15Machabejský tedy maje na zřeteli to, co jest užitečno, povolil prosbě Lysiášově ve všech věcech; a král připustil všechy podmínky, které Machabejský pro Židy Lysiášovi písemně předložil. 16Lysiáš totiž napsal Židům list tohoto znění:
Lysiáš (posílá) národu židovskému pozdrav! 17Jan a Abesalom, vaši poslanci odevzdávajíce listinu žádali, abych splnil to, co oznámili. 18Proto cokoliv mohlo přednešeno býti králi, předložil jsem; a co možného bylo, dovolil. 19Zachováte-li tedy v ujednaných věcech věrnost, pokusím se i napotom, abych vám vymohl vše nejlepší. 20O věcech ostatních do podrobna jsem ústně poručil vašim i mým poslům, aby s vámi promluvili. Mějte se dobře! Dáno léta stého čtyřicátého osmého měsíce Dioskora dne dvacátého čtvrtého.
22List králův obsahoval toto:
Král Antioch (vzkazuje) bratru Lysiášovi pozdrav! 23Ježto otec náš mezi bohy jest přenešen, my chceme, aby příslušníci říše naší klidně mohli se věnovati svým věcem. 24Ježto jsme slyšeli, že Židé nesvolili otci mému, aby přijali řecké mravy, ale že chtějí držeti se svého zákona a proto že od nás žádají, aby jim připuštěno bylo právo jejich, 25proto chceme, aby i tento národ v pokoji byl; ustanovujeme tedy a usuzujeme, aby chrám byl jim navrácen, aby žili podle obyčeje svých předků. 26Dobře tedy učiníš, pošleš-li k nim a podáš-li
V. 16—38. obsahuje čtyři listiny, vztahující se na mír Židů s Antiochem V. po druhé porážce Lysiášově (ze dne 11/IV r. 164).
V. 17. Jan a Absalom odevzdali Lysiášovi diplomatickou listinu od židovských starších naležitě podepsanou, ve které byly uvedeny všecky jejich požadavky. Některé z nich Lysiáš písemně králi předložil a král je potvrdil, o jiných bude třeba ještě se dohodnouti. Lysiáš byl tehdy v krajině, kde bylo obyčejem nazývati měsíc, který se rovnal asi našemu březnu, „Dioskoros“ (v. 21).
V. 21. 24. den řečeneho měsíce připadl do třetí třetiny března (roku 164 před Kr.). Kugler. — List Lysiášův jest od něho diplomaticky mistrně složen; zdá se, že nepíše tu poražený, nýbrž milostivý vítěz! Židé poslali sice posly, ale když byl prve Lysiáš učinil nabídku míru! List takového znění žádný Žid nebyl by Lysiášoví podvrhl. Žid, který by byl list si smyslil, byl by mu dodal rázu prosby, kterou přednáší poražený Lysiáš! (Knabenbauer.) Dioskoros jest jméno měsíce dosti málo známé; Žid, který by chtěl si smysliti list Lysiášův, sotva byl by volil toto jméno, kdyžtě mohl dobře užíti jiných běžnějších a známějšich jmen!
V. 22. List tento jest odpověď na požadavky židovské, jež přinesli Lisiášovi poslové Jan a Absalom (výše v. 18).
V. 23. naráží na smrt Antiocha IV. (mezi 27. březnem a 4. dubnem roku 164). Podle babylonských zpráv klínopisných byl Antioch V. již od jara roku 174 otcovým spoluvladařem, tedy 10 roků; správná je zpráva Porfyriova, že bylo Antiochovi V., když otec jeho umřel, 12 roků (ne 9, jak píše Appian). — Jest samozřejmo, že list zde podaný králi skládal některý jeho úředník, ne-li sám Lysiáš. Také tento list psán jest v duchu předchozího — král milostivě podává poddaným Židům pravici — žádný Žid, kdyby byl tento list si smyslil, nebyl by takto psal!
V. 26. Tento list nemá údaje, kdy byl napsán; snad proto, že byl napsán téhož dne, kdy byl vydán následující list (v. 33), t. j. 15. dne Xantika r. 148 letopočtu syrského, t. j. 11. dubna 164 před Kr. — Podle 1 Mach 6, 16 zemřel Antioch IV. roku 149 letopočtu seleukovského. List druhý (v. 22—26) psaný jako třetí (v. 33) roku 148 téhož letopočtu předpokládá, že jest Antioch IV. již mrtev (v. 23). Zdánlivý tento rozpor snadno lze vyložiti poukazem na to, že 1 Mach počíná rok 1. nisanem (dubnem), kdežto 2 Mach počíná ten rok tišrím
