Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1132

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


ného; ale ty Božím soudem spravedlivé pokuty za Svou zpupnost budeš trpěti. 37já s bratřími svými duši i tělo vydávám pro zákony otců vzývaje Boha, by brzy milostiv byl národu našemu, ty abys přinucen byl skrze muky a trest vyznat, že on jediný jest Bůh, 38a na mně a na mých bratřích aby přestal Všemohoucího hněv, který spravedlivě stihl všecek rod náš.“

39“Tedy král rozpáliv se hněvem proti tomuto nade všecky ukrutněji zuřil těžce nesa, že se mu posmíval. 40I ten tedy čist jsa umřel doufaje všecek v Boha.

41Nejposléze, po synech, konec vzala i matka.

42Tolik budiž řečeno o obětních hostinách a hrozných ukrutnostech.


ČÁST DRUHÁ: Vítězné boje Židů

(8, 1—15, 37).

1. Vítězství za Antiocha Epifana

(8, 1—10, 9).

Juda poráží Nikanora, Timoteje a Bakchida (hl 8). Antioch Epifanes umírá (hl 9). Juda očištuje město a chrám (10, 1—9).


Hlava 8. — 1Juda Machabejský a jeho druhové chodili tajně po osadách; svolávali soukmenovce, přátele a přibravše si ty, kteří zůstali židovství věrni, přivedli k sobě (asi) šest tisíc mužů. 2A vzývali Pána, aby shlédl na lid, ode všech šlapaný, aby se slitoval nad chrámem od bezbožníků znesvěcovaným, 3aby se slitoval také nad hynoucím městem, jež mělo býti co nevidět se zemí srovnáno, aby slyšel hlas krve k němu volající, 4a konečně, aby rozpomena se na hanebné zabíjení nevinných dítek, jakož i na rouhání, jež se dála proti jeho jménu ukázal, že se hněvá pro ty věci. 5Machabejský tedy sebrav množství lidu stával se pohanům nepřemožitelným, ježto hněv Páně obrátil se v milosrdenství. 6Čině totiž nenadálé vpády do měst a osad pálil je a zabíraje výhodná místa nemálo porážek činil mezi nepřáteli. 7Nej-


V. 38. Srv. níže 9, 12 n. Zasluhuje povšimnutí, kterak řeči machabeiských trpitelů stupňují a rozvinují víru ve vzkříšení z mrtvých a stupňují také hrozby, kterými ujišťují Antiocha, že ho stihne Boží trest. (Knabenbauer.)

V 39 n. „posmíval se mu“ tím, že na sliby všecky odpovídal hrozbami. — „čist jsa“, neposkvrniv se jídlem vepřového masa nebo podobně.

V. 42. Událost tato sběhla se pravděpodobně v Antiochii. Srv. výše 6, 8n. Ve skládání řečí všichni připouštějí starým spisovatelům jakousi svobodu; stačí totiž k pravdě, kterou dlužno vyžadovati, odpovídají-li řeči smýšlení a povaze mluvících osob, okolnostem tehdejší doby a vyplývají-li jaksi nutně z pravdy událostí samých. Podobnou svobodu najdeš, odpovídá-li někdy v Písmech svatých všecek lid delší řečí; srv. Jos 24, 16—18; 1 Sam 12, 19; 14, 45; 2 Sam 18, 3; 1 Mach 3, 50—53. (Knabenbauer.) — Vyskytují-li se již ve S. z. tací neohrožení mučedníci, kteří nečetli ještě v evangeliích o Králi mučedníků, oč trpělivějí má snášeti všecky bolesti křesťan, který nalézá v Písmě N. z. vzácné vzory Trpitele ukřižovaného a jeho Matky bolestné! — Podle římské knihy mučedníků (Martyrologium romanum) koná se památka na utrpení sedmera svatých bratří Machabejských s matkou v Antiochii dne 1. srpna.


H1. 8. — V. 1. Juda, který se byl odebral na poušť; viz 5, 27. Odtud činili výpady. — „chodili“ oklikami.

V. 3 n. „krve“ jeho sluhů, od pohanů nespravedlivě prolité. Srv. Gn 4, 10. — „že se hněvá pro ty věci“, že má v nenávisti zlo a je trestá.

V. 5. Hněv Páně, který užíval Syrů za metlu, přestal, musily tedy přestati také ústrky a útrapy se strany Syrů.