častěji v noci takové výpravy podnikal. Pověst o jeho udatnosti byla rozšířena všude.
8Filip vida, že ten muž za krátko vzrostl a že mívá často štěstí, dopsal Ptolemeovi, vůdci Célesyrie a Fénicie, aby královské věci přispěl na pomoc. 9Ten tedy rychle poslal Nikanora, (syna) Patroklova, z nejpřednějších přátel (králových) dav mu ze všelikých národů ne méně nežli dvacet tisíc ozbrojenců, aby veškeren národ židovský vyhladil; přidělit mu také Gorgiáše, válečníka ve věcech vojenských velmi zkušeného. 10Nikanor si umíníl, že dávku, která Římanům odvedena býti měla, dva tisíce hřiven, ze zajatých Židů králi celou částkou zapraví; 11hned také poslal do pomořských měst vyzývaje ke kupování židovských otroků a slibuje, že devadesát otroků za hřivnu dávati bude; neprohlédal k trestu, který měl od Všemohoucího na něj dojíti.
12Juda zvěděv to, oznámil Židům, kteří s ním byli, o Nikanorovu tažení. 13Někteří z nich strachujíce se a nedůvěřujíce spravedlnosti Boží dali se na útěk; 14jiní však to, co jim (ještě) zbývalo prodávali a spolu k Pánu se modlili, aby je vysvobodil od bezbožněho Nikanora, který je byl prodal prve nežli se s nimi srazil; 15a ne-li pro ně, tedy pro smlouvu s otci jejich a pro velebné a svaté jméno své, kterým jsou pojmenování. 16Machabejský svolav tedy své lidi, sedm tisíc mužů, prosil, aby se nestrachovali nepřátel, aniž se báli množství těch, kteří nespravedlívě proti nim táhnou, ale aby statečně bojovali 17majíce před očima pohanu, která byla nespravedlivě od nich místu svatému způsobena, jakož i křivdu (učiněnou) městu v posměch uvedenému, nad to i zrušené řády předků. 18„Oni zajisté“ — pravil — „doufají ve zbraně a vedle toho í v odvahu; my však doufáme v Pána všemohoucího, který může jediným pohybem zahladiti i ty, kteří proti nám táhnou i všecek svět. 19Připomenul jim také Boží pomocí, kte-
V. 8. O tomto Filipovi byla řeč již 5, 22. — Ptolemeus oznámil věc Lysiášovi, správci říše; srv. 1 Mach 3, 32 nn. 38. — Lysiáš netoliko podnik Ptolemeův schválil, ale i samého Ptolemea s 5000 mužů poslal na pomoc. — O Ptolemeovi srv. 1 Mach 3, 38.
V. 9. Vojsko sebrané „ze všelikých národů“ mělo zárodek rozkladu již v sobě. — O Nikanorovi a Gorgiášovi srv. 1 Mach 3,18 n.
V. 10 n. Král byl Římanům dlužen nejspíše již za dva roky poplatek, který měl Římanům odvádeti podle míru Antiocha III. (Velikého), o němž viz výše k 1 Mach 1, 11. 18; 8, 6—8. — „do pomořských měst“ fénických, zabývajících se obchodem. — Sliboval si tedy, že ukořistí židovských zajatců nejméně 180.000.
V. 13 n. Srv. 1 Mach 3, 56. — „co jim ještě zbývalo“ a nebylo vzato od všelijakých výběrčích (srv. 4, 24 n; 5, ll. 24). Za stržený peníz kupovali si zbraně a potraviny.
V. 15. Srv. Dt 28, 10; 2 Král 6 2; 2 Par 7, 14; Jer 25, 29. a jj.
V. 16 n. Místo 7000 podle řeckého správněji 6000; srv. níže v. 22. — O pohanění chrámu srv. 5, 16; 6, 2; 1 Mach 1, 57. — O křivdách, páchaných na městě srv. 5, 25 n. — O řádech otcovských srv. 6, 6n.
V. 19 n. Srv. 4 Král 19, 35; Is 37, 36. — Galaté či Gallové sloužili tehdy jakožto žoldnéři ve vojště mnohých panovníků; taková byla hrůza ze jména „gallský“ a taková byla válečná jejich štěstěna, že se králové domnívali, že bez gallské síly nemohou svého veličenství ani zabezpečiti ani když ho pozbyli, znova nabýti (Justin). Proto nesnadno zjistit, kterou válku nebo bitvu má tu Juda na mysli. Nejspíše byly to boje Antiocha III. (Velikého), v jehož vojště sloužili Židé i Macedoňané, proti médskému satrapovi Molonovi, který se proti Antiochovi vzbouřil a měl podle Polybia (5, 53, 8) ve svém vojště skutečně Galaty. Srv. Jos Flavius (Starož. XII. 3, 4). — Podle řec. bvlo tehdy Židů 8000 a Macedoňanů 4000. — 120.000 nemohlo býti Galatů, nýbrž všeho vojska, proti němuž byli Židé bojovali. Ostatně je-li číslice 120.000 věrně docho-
