Když to pověděl, hned ho vlekli na popravu. 29Ti, kteří ho vedli, a nedlouho před tím soustrast s ním měli, rozhněvali se pro jeho řeči majíce za to, že byl z pýchy mluvil. 30On pak ranami dobíjen jsa vzdechl a řekl: „Hospodine, který máš svatou znalost všeho, ty víš jistě, že já, který jsem mohl smrti ujíti, tuhé bolesti na těle snáším, ale že to v duši z úcty k tobě trpím rád.“ 31Tak dokonal svůj život zůstaviv ne toliko mládeži, ale i všemu národu památku své smrti za příklad ctnosti a šlechetnosti.
Hlava 7. — 1Také sedm bratří i s matkou popadených nuceno bylo od krále — biči a žilami mučeni byli — aby maso vepřové proti zákonu jedli. 2Tu řekl jeden z nich jménem ostatních: „Co se tážeš a čeho se chceš od nás dověděti? Hotovi jsme raději zemříti nežli otcovské zákony [Boží] přestoupiti!“ 3Král rozhněvav se kázal pánve a hrnce měděné podpáliti. Když byly hned rozpáleny, 4rozkázal tomu, který jménem jich byl mluvil, jazyk vyřezati, kůži s hlavy stáhnouti a osekati konce rukou a nohou, ani se s ostatní bratří s matkou jeho na to dívali. 5Když již dokonce k ničemu nebyl, dal rozpálit oheň a ještě dýchajícího na pánvi péci. Zatím co se dlouho na ní mučil, ostatní s matkou se vespolek napomínali, aby zmužile zemřeli 6těmito slovy: „Pán Bůh (to) vidi a jistě smiluje se nad námi, jak prohlásil Mojžíš v písni káravé: „Smiluje se nad služebnlky svými.“
7Když první tím způsobem byl umřel, přivedli na potupné muky druhého. Kůži s vlasy mu s hlavy sedřevše tázali se, bude-li jísti, prve nežli by po všem těle na každém údě mučen byl. 8On odpověděl jazykem svých otců: „Neučiním toho!“ Protož i ten potom utrpěl muky jako první; 9a již duši vypustit maje řekl: „Ty nešlechetníče, zabíjíš nás sice pro tento život, avšak král světa nás pro zákony jeho mrtvé k životu věčnému vzkřísí!“
10Po tomto mučili potupně třetího. Když od něho žádali jazyk hned jej vyplazil, ruce mužně vztáhl 11a neohroženě řekl: „S nebe tyto údy mám, ale pro zákon Boží nevážím si jich nyní, neb naději mám, že je od Boha zase dostanu.“ 12I podivil se král a družina jeho zmužilosti mládencově, že za nic nepokládal muky.
13Když ten tak skonal, čtvrtého týmže způsobem mukami trápili. 14Blízek jsa smrti řekl: „Milo je těm, které lidé na smrt vydávají, kojiti se nadějí, od Boha vzbuzenou, že zase od něho vzkříšeni budou; ty však nebudeš míti vzkříšení k životu!“
kročil… „z pýchy“ = z bláznovství (řec). — Podle 4 Mach (nekanonické) (hl. 5) byl prý Eleazar kněz.
Hl. 7. — V. 1 n. „žilami“ z hovězí kůže, tedy řemeny. - Ostatně srv. výše 6, 18. — „Tu“, když byli již bičováni. — „Co se tážeš“, budeme-li jísti čili nic.
V. 3. Na „pánvích“ bývali zločinci za živa pečeni (smaženi), v „hrncích“ (kotlech) spíše vařeni nebo pařeni. — Kůži s vlasy s hlavy stahovali zejména Scytové, byl to tedy trest nad jiné barbarský. — Mimo konce rukou a nohou bývaly osekávány také nosy a uši.
V. 5. „Zatím co se na ní mučil“ — zatím co pára (z pečeného těla) daleko se šířila (řec)
V. 6. má na zřeteli Dt 32, 36b. — „káravá“ sluje Mojžíšova píseň (Dt 32) se zřetelem na Dt 32, 6. 15 n; ta píseň „kárá“ sice přísné hříchy Israelitů, ale slibuje také, ze se Hospodin smiluje (32, 36. 43).
V. 8. „jazykem svých otců“ = aramsky, nikoli řecky!
V. 9. Naději podobnou viz již Is 26, 19; Ez 37, 1—6; Dan 12, 1 n. 13.
V. 14. Srv. Dan 12, 2.
