mi totiž líto, že jsem jemu dal svou dceru, neboť mi ukládal o život“. 11Pomlouval ho, protože byl žádostiv království jeho. 12I vzav jemu svou dceru dal ji Demetriovi; odtrhl se od Alexandra; nepřátelství jeho bylo zřejmo. 13A všed Ptolemeus do Antiochie vstavil si na hlavu dvě koruny: egyptskou a asijskou.
14Král Alexander byl těch časů v Cilicii; byliť odpadli od něho obyvatelé těch míst. 15Alexander uslyšev to táhl proti němu do boje; tu vyvedl král Ptolemeus vojsko, potkal se s ním s velikou mocí a zahnal ho. 16Alexander utekl do Arabie, aby tam došel ochrany, i nabyl král Ptolemeus vrchu. 17Zabdiel Arab sťav Alexandrovi hlavu poslal ji Ptolemeovi. 18Třetí den (na to) umřel (také) král Ptolemeus, posádky pak v pevnostech (od něho zanechané) byly vyhubeny od obyvatelstva (řečených) pevností.
3. Činy Jonatanovy za panování Demetria II. (Nikatora)
(11, 19—53).
Demetrius II., povolal k sobě Jonatana, který, obléhal jerusalemskou tvrz (11, 19—22). Když Jonatan přišel s dary, Demetrius ho blahovolně přijal a udělil mu žádané výsady (11, 23—37). Demetríus jsa v úzkých jest ochoten vykliditi jerusalemskou tvrz, ano činí i další sliby, žádá však Jonatana za ozbrojenou pomoc (11, 38—43). Jonatan posílá králi 3000 mužů, kteří mu zachraňují život (11, 44—51). Nevděčný král utiskuje Jonatana dále (11, 52 n).
19I počal kralovati Demetrius léta stého šedesátého sedmého.
20V ty dny shromáždil Jonatas Judovce, aby dobývali hradu jerusalemského; nadělali proti němu dobývacích strojů mnoho. 21Tu odešli někteří, kteří měli v nenávisti svůj národ, muži nešlechetní ke králi Demetriovi a oznámili mu, že Jonatas obléhá hrad. 22Ten uslyšev o tom, rozhněval se a hned přišel do Ptolemaidy a napsal Jonatanovi, aby neoblehal (dále) hradu, ale ať se rychle vypraví k němu na rozmluvu. 23Jonatas uslyšev (to), kázal oblehati (dále) a vybrav průvodce ze starších israelských a z kněží vydal se v nebezpečí. 24Nabrav zlata, stříbra, rouch a jiných darů mnoho jel ke králi do Ptolemaidy a nalezl milost před obličejem jeho. 25Sočili sice na něj někteří nešlechetníci z národa jeho, 26ale král zachoval se k němu tak, jako předchůdci jeho, i povýšil ho přede všemi přáteli svými; 27potvrdiv
V. 13. Ze Seleucie (v. 8) nebylo do Antiochie, hlavního města Syrie, daleko. — „asijskou“=célesyrskou. Ptolemeus dohodl se s Demetriem v ten rozum, že si sám podrži Célesyrii (s Fénicií a s Palestinou), kdežto ostatek říše Syrské připadne Demetriovi. (Diodor.) Možno, že se dal korunovati skutečně v Antiochii za krále celé říše Syrské, že však se poté „velkodušně“ kromě Célesyrie ostatku ve prospěch Demetriův vzdal. Učinil tak asi ze strachu, že by Římané nedovolili, aby Egypt a Syrie splynula v jednu veleřísi.
V. 14. Ten odpad zosnovalo vojsko Demetriovo, které se tam (do Cilicie) bylo přeplavilo z Krety.
V. 19. Demetrius II. počal panovati (pravdě podobně v březnu) r. 145 př. Kr. — V Arabii mu vyrůstal sok - Antioch, syn Alexandrův, kterého byl otec prchaje do Arabie vzal s sebou. — Ptolemeus utržil si v bitvě více ran, na které zemřel brzy (Josefus Flavius, Livius).
V. 20. O hradu jerusalemském viz výše 1, 36; 3, 45; 4, 41; 6, 18; 9, 53; 10, 32. Jonatan využil vhodné příležitosti: Ptolemeus i Demetrius byli válečně zaměstnáni s Alexandrem.
V. 26. „předchůdci jeho“ Alexander a Ptolemeus; 10, 60n.
V. 27. „prvním z přátel“ = jedním z prvních přátel. — Ostatně viz výše 10, 20. 62. 65. 89.
