78A táhl k Azotu jakoby chtěl projíti (jen), ale současně (také) vytrhl na rovinu, protože měl množství jezdců a v ty skládal naději. I hnal se po něm Jonatas k Azotu a svedli bitvu. 79Apollonius byl zanechal tisíc jezdců v záloze tajně za nimi; — 80ale Jonatas zvěděl, že jsou zálohy za ním — (ti) obešli vojsko jeho a stříleli šípy na lid od jitra až do večera. 81Lid však stál, jak byl rozkázal Jonatas, kdežto koně jejich umdlévali. 82Tu vyvedl Šimon své vojsko a svedl bitvu s pěchotou — jezdci byli unaveni — i byli od něho poraženi a utekli. 83A kteří se rozprchli po rovině, utekše do Azotu vešli do chrámu Dagona, modly jejich, aby se tu zachovali. 84Ale Jonatas zapáliv Azot a okolní osady nabral si z nich kořistí; také chrám Dagonův a všecky, kteří uteklí do něho, spálil ohněm. 85Těch, kteří padli mečem s těmi, kteří byli spáleni bylo okolo osmi tisíců mužů. 86Odtud hnul se Jonatas s vojskem a položil se s ním u Askalonu; i vyšli z města jemu vstříc s velikou slávou. 87Poté vrátil se Jonatas se svými do Jerusalema; kořisti měli množství.
88Když uslyšel Alexander král o těch věcech, oslavil ještě více Jonatu. 89Poslal mu zlatou záponu, jak bývá obyčejem dávati příbuzným královým. A dal jemu Akkaron í všecko území jeho ve vlastnictví.
Hlava 11. — 1Král pak egyptský sebral vojska jako jest písku na břehu mořském; také množství lodí; snažil se totiž, aby lstivě zmocnil se království Alexandrova a připojil je ke království svému. 2Vytáhl tedy do Syrie se slovy pokojnými; i otvírali mu města a vítali ho, byltě král Alexander přikázal, aby ho vítali, protože byl jeho tchán. 3Ptolemeus pak vcházeje do měst nechával posádku v každém městě.
4Když se přiblížil k Azotu, ukázali mu vypálený chrám Dagonův, Azot i s okolím pobořený, povržená těla a hromady zabitých v boji, kterých byli nadělali vedle cesty. 5Vypravovali, že ty věci učinil Jonatas, aby uvedli jej v nenávist; král však mlčel.
6Jonatas vypravíl se králi vstříc do Joppe se slávou; pozdravili se vespolek a spali tam. 7A doprovodiv Jonatas krále až k řece, která slove Eleuterus, vrátil se do Jerusalema.
8Král Ptolemeus opanoval města až do Seleucie přímořské a zabýval se zlými úmysly proti Alexandrovi. 9Poslal posly k Demetriovi se vzkazem: „Pojď a učiníme spolu smlouvu; dám tobě svou dceru, kterou má Alexander a kralovati budeš v království otce svého. 10jest
V. 78. „jakoby chtěl projíti“ Azotem a vyhnouti se Jonatanovi.
V. 82 n. Šimon přibyl v rozhodnou chvíli se svými zálohami na pomoc a dovršil vítězství. — „po rovině se rozprchli“ jezdci. (řec.), kdežto pěchota hledala spásu {{Prostrkaně|v Azotě. — „modly jejich“ — Azoťanů. Srv. 1 Sam 5, 2.
V. 89. Srv. níže 11, 58; 14, 44. — „příbuzným“ čestným (3, 32).
Hl 11. — V. 1. „egyptský král“ Ptolemeus VI. Filometor, Alexandrův tchán vytáhl, aby na oko pomáhal Alexandrovi, ve skutečnosti však, aby rozmnožil svou moc. Ve městech zanechával posádky zdánlivě proto, aby se mohla chrániti proti Apolloniovi (Demetriovi), ve skutečnosti však činil tak proto, aby zajistil držení jejich sám sobě!
V. 5. „mlčel“ diplomaticky; chváliti Jonatana nemohl, aby si neodrazil Azoťanů; kárati ho nechtěl, ježto byl přivrženec Alexandrův, v jehož prospěch Ptolemeus zdánlivě bojoval.
V. 6 n. Eleuterus = nejspíše dnešní Nahr el-Kebír, řeka vlévajici se nad Tripolí do moře. — Doprovodil tedy Jonatan egyptského krále až na hranice Syrie.
V. 8. Seleucie sluje „přímořská“, aby se lišila od jiných stejnojmenných měst. Slula také Seleucia Pieria a ležela nedaleko ústí Orontu.
