dokázati, že Bůh pečuje o národ israelský i v cizině, že bývá pomoc jeho nejbližší, když je nouze lidu největší; spolu chtěl,[1] aby jeho prací upevněn a rozšířen byl obyčej slaviti v duchu nábožensko-mravním svátek „púrím“.[2] Brzy potom byla kniha, psaná původně hebrejsky, přeložena v Jerusalemě[3] do jazyka řeckého; ten překlad zachoval se nám ve dvou recensích (A. B.). Svátek „púrím“, kdy bývala Est veřejně ve sbornících předčítána, pozbýval znenáhla rázu nábožensko-mravního tak, že v prvních stoletích našeho letopočtu zvrhl se v židovský masopust,[4] se kterým se málo srovnával rozhodný nábožensko-mravní ráz předčítané knihy Est. Aby ta nesrovnalost neurážela, vyloučili Židé prvních století křesťanských z knihy Est všecko posvátné, co mohlo býti o divokém masopustě zneuctěno.[5] Zkrácená takto kniha se v židovstvu ujala. Zlomky z ní vyloučené ve znění hebrejském zanikly, zachovaly se však v řeckém překladě,[6] který církev katolická od Židů přijala.[7] Máme tedy dvě recense knihy Est: a) původní delší
Zprávy knihy Est srovnávají se se zprávami, které podávají prameny řecké (zejména Herodot), nápisy perské i vykopávky královského hradu suského (Dieulafoy. Viz k 1. Par 1, 17; 2. Esdr 1, 1. a výklady níže).
Události, vypravované v Est dají se velmi pěkně vetkati do osnovy všeobecných dějin Xerxových.
Dle Herodota (VII 5) podnikl Xerxes druhého roku své vlády (484—483) výpravu do Egypta. Šťastně ji dokončiv zabýval se r. 483 myšlenkou táhnouti proti Řekům, i povolal všecky velmože své říše do Sus na poradu (Herodot VII, 8.).
O tom sněmu vypravuje též Est 1, 3. — Herodot píše, že porada dlouho trvala; to se srovnává se 180 dny (= šesti měsíci) jmenovanými v Est 1, 4. — Pátého roku své vlády na jaře (před nisanem) r. 480 vytáhl proti Řekům a byv poražen r. 479 vrátil se do Sus. Sem dlužno zařadit Est hl. 2. Byv sklamán v nadějích na vítězství oddal se rozkošem, jež mu poskytoval harem. (Srv. Herodot IX, 108.) R. 478 byla povolána Ester do harému a r. 477 povýšena za královnu. Na výpravu proti Řekům potřeboval Xerxes prostředků; s tím souhlasí poznámka Est 10, 1.
- ↑ Obojí záměr spisovatelův je zřetelně vysloven v Est 10, 12. n.
- ↑ Viz výše pozn. 4a. Jedni hledali původ židovského svátku „púrím“ u Peršanů, jiní u Řeků, jiní u Babyloňanů a Assyrů, jiní u jiných pohanů. Ta rozmanitost nalezišť jest již podezřelá. Viz výklady k 1, 9; 3, 7; 9, 17.
- ↑ Viz 11, 1.
- ↑ Viz k 9, 17.-19. 22. Srv. proti tomu 1. Mach 4, 56.—59.
- ↑ V tomto hebrejském okleštěném znění nevyskytá se ani jedenkráte jméno Boží! Jak uměle opsána jest Boží prozřetelnost ve výroku Mardocheově 4, 12.—14! Srv. proti tomu zřejmý ráz náboženský „zlomků drubokanonických“; na př. 10, 12. n.; 11, 9.n.; 13, 15. n.; 14, 5. — Srv. k 4, 14: Lv 26, 14; Sdc 20, 27; 1. Sam 7, 6; 31, 13; Jonáš 3, 8; Dan 9, 3; 10, 3; Esdr 9, 4. 6; Neh 1, 4. 6.
- ↑ Řecký překlad má ty úryvky na místech, kam svým obsahem patří (viz „Rozbor“ a poznámky k nadpisům úryvků níže 10, 4. nn.). Znění takto spořádané dokazuje, že jmenované „zlomky“ jsou nepostradatelné části knihy Est, bez nich že je kniha kusá. Sv. Jeroným však, aby patrno bylo, co bylo a co nebylo za jeho časů v hebrejské bibli, seskupil všecky ty zlomky za 10, 3. Viz jeho poznámky tamže. Ježto Židé ve svých sbornících o svátku purim zlomků těch nečetli a církev katolická při bohoslužbě hebrejské bible neužívala, možno si vysvětliti, že se ztratilo jejich hebrejské znění.
- ↑ Z poznámky 11, 1. vyplývá, že na počátku druhého století před Kristem celá kniha Ester byla považována od Židů jerusalemských i egyptských za posvátnou. Ještě Josefus Flavius v prvém století křesťanském pokládal celou knihu Est za bohoduchou. Proto též Klement římský na sklonku I. století křesťanského v 1. listě Korinťanům užíval tak „deuterokanonických zlomků“ (Est 14, 3. nn.) jako znění prvokanonického. Rovněž později Origenes a jj. — Ježto v dobách, kdy křesťanství vzniklo, měli Židé ve sbírce posvátných knih Est, o jejíž původu božském tehdy nikdo nepochyboval, pojala také církev kato-
Námitky, kterými chce nadkritika povaliti dějinnou cenu Est možno vyvrátiti. Viz výklady k 1, 1; 2, 16; 3, 7; 6, 10; 10, 3.
