sto dvaceti sedmi krajin vévodům a knížatům, kteří naší vládě poddáni jsou, vzkazuje pozdrav.
2Mnozí dobroty knížat a cti, které se jim dostalo, zneužili k zpupnosti; 3a netoliko poddané královské usilují sužovati, ale neumějíce spokojiti se slávou jim udělenou, těm, kteří (jim) ji dali, strojí úklady. 4Aniž mají na tom dosti, že neděkují za dobrodiní a že ruší práva (vyplývající) z blahovůle jim prokázané; ale ještě mají za to, že ujdou soudu Boha, který všecko vidí. 5Ve svém šílenství tolik poklesli, že těm, kteří úřady sobě svěřené pečlivě zastávají a tak vše činí, že zasluhují všeobecné, chvály, lživými úskoky usilují podraziti nohy, 6oklamávajíce lstivou vychytralostí dobromyslné uši knížat, podle sebe jiné posuzujících. 7Kterážto věc dokázána jest i dějinami minulosti, i denní zkušeností, kterak zlými návody některých úmysly králův kaženy bývají. 8Proto dlužno pečovat o pokoj všech krajin. 9A nesmíte se domnívati, že to pochází z naší lehkomyslnosti, když rozkazujeme věci sobě odporující; ale (vězte, že) podle poměrů a potřeb časových, jak žádá prospěch říše, výnosy vydáváme. 10Abyste porozuměli zřetelněji, co pravíme: Aman, syn Amadatiův, i mravy i rodem Macedoňan, daleký krve perské, který dobrotivost naši svou krvelačností poskvrnil, ačkoli cizinec, od nás přijat byl 11a takové blahovůli se těšil, že otcem naším slul a všichni se mu klaněli jako druhému po králi, 12a ten se nadul tak, velikou pýchou, a pozdvihl se, že usiloval připraviti nás o království i hrdlo. 13Neboť Mardochea, jehož věrností a dobrodiním živi jsme, jakož i družku království našeho Esteru s veškerým národem jejím, všelijakými novými a neslýchanými úklady snažil se vyhladit, 14zamýšleje, až je usmrtí, úklady činiti nám osamoceným a království perské přenésti na Macedoňany. 15My však na Židech, které nejnešlechetnější člověk odevzdal smrti, neshledali jsme, že by v něčem vinni byli, ale naopak že spravedlivých zákonů užívají, 16a že jsou synové nejvyššího, největšího a vždy živého Boha, jehožto dobrodiním i naším otcům i nám království se dostalo a až do dneška jest zachováváno. 17Proto vězte, že ty listy, které byl on jménem naším rozeslal, jsou zrušeny. 18Pro ten zločin před branami tohoto města, to jest Sus, pověšen byl na šibenici i ten, který to nastrojil i všecka jeho rodina; ne my, ale Bůh mu odplatil, co zasloužil. 19Ten pak výnos, který nyní posíláme, po všech městech budiž vyhlášen, aby bylo Židům
V. 2.nn. narážejí na Amana, kterak zneužil moci mu svěřené.
V. 3. n. Xerxes (Mardocheus) právem si stěžuje na nedostatek vděčnosti svých úředníků, ježto Achémenovci vyznamenávali se pozornou vděčností těm, kteří jim dobře činili.
V. 6. Xerxes se domníval, že jsou všichni úředníci dobromyslní jako sám Xerxes.
V. 9. omlouvá rozpor mezi prvním a tímto druhým výnosem královým, který by mohl zlehčiti vážnost poddaných ke králi.
V. 10. Ježto byl Aman z Médie (výše 3, 1.), znamená tu „Macedoňan“ = cizinec. (Srv. Kanaan = kupec.) Možno také, že „Macedoňan“ není tu původní, ale připsáno později místo „Meďan“.
V. 13. Xerxes „byl živ dobrodiním“ Mardochea, který odkryl spiknutí proti králi. Viz výše 12,1.—6. — „na Macedoňany“ = na cizince, jak již Jos. Flavius rozuměl. Viz výše v. 10. Tehdy byly již četné styky s Macedoňany (Řeky).
V. 17. V jakém smyslu je první neodvolatelný výnos králův „zrušen“, viz výše 8, 8. Dle LXX mají perští úředníci počínati si rozvážně, nechati bez povšimnutí prvý královský výnos, ježto zlý původce jeho Aman pověšen byl na šibenici.
V. 19. Židům dostalo se samosprávy.
