Modlitba Mardocheova a Esteřina
(13, 8.-18; 14, 1.-19.).
(Patří k 4, 17.).
Co doleji stojí, po tom místě psané jsem nalezl, kde čteme: Šel tedy Mardocheus a učinil vše, co mu poručila Ester (4, 17.). Ale není to v hebrejském znění, aniž je to podáno u některého překladatele.
8I prosil Mardocheus Hospodina pamětliv jsa všech skutků jeho, 9takto:
Hospodine, Pane, králi Všemohoucí! Jsoutě v moci tvé všecky věci a není, kdo by mohl odolati vůli tvé, ustanovíš-li, aby vysvobozen byl Israel. 10Tys učinil nebe i zemi a cokoli jest v oboru nebes. 11Pánem jsi všech věcí aniž je, kdo by odolal velebnosti tvé. 12Všecky věci znáš a víš, že ne z pýchy ani z potupy nebo z nějaké žádosti slávy učinil jsem to, že jsem se neklaněl pyšnému Amanovi — 13neboť rád bych pro záchranu Israele i šlépěje nohou jeho líbati hotov byl — 14ale bál jsem se, bych čest Bohu mému příslušnou nepřenesl na člověka, a žádnému bych se neklaněl než Bohu svému. 15Nyní tedy, Pane, králi, Bože Abrahamův, smiluj se nad lidem svým; neboť chtějí nás nepřátelé naši zahubit a dědičný tvůj majetek zahladit. 16Nepohrdej údělem svým, který sis vykoupil z Egypta. 17Vyslyš prosbu mou, milostiv buď losu, údělu svému, a obrať žádost naši v radost, abychom živi jsouce chválili jméno tvé, Hospodine; nezavírej ústa těch, kteří tě chválí!“
18Také všecek Israel srdcem týmž i modlitbou volal k Hospodinu, ježto jim jistá smrt nastávala.
Hlava 14. — 1Také královna Ester utekla se k Hospodinu hojíc se nebezpečí, které nastávalo. 2Odloživši roucha královská vzala šat pláči a kvílení přiměřený, místo mastí rozličných popelem a prachem posypala celou hlavu, tělo své zkrušila posty a všecka místa, na kterých mívala prve šperky k veselí svému, měla plná vytrhaných vlasů. 3A modlila se Hospodinu Bohu Israelovu takto:
„Pane můj, kterýžto jediný jsi král náš, pomoz mně osamělé, která nemá pomocníka žádného jiného kromě tebe! 4Nebezpečí je mi v patách. 5Slýchala jsem od otce svého, že ty, Hospodine, vyvolils Israele ze všech národů a otce naše ze všech předků jejich, abys je učinil dědičným majetkem svým na věčné časy, a splnil jsi jim své sliby. 6 (Ale) zhřešili jsme před tebou, a proto dals nás v ruce nepřátel našich; 7ctili jsme totiž bohy jejich; spravedlivý jsi, Hospodine! A nyní nemají na tom dosti, že nás přetěžkou porobou sužují, ale sílu rukou svých moci 8model připisujíce, 9chtějí změniti tvé sliby, zahladiti
V. 8. Ze „všech skutků“ Hospodinových připomíná doleji, že Hospodin stvořil svět (v. 10.), vyvolil si Israele za svůj lid (v. 15.) a vyvedl jej z Egypta (v. 16.).
V. 10. „v oboru nebes“ = pod oblohou (LXX).
V. 12.—14. srv. s 3, 2.
V. 17. srv. s Ž 6, 6.
Hl. 14. — V. 2. „všecka místa“: uši (náušnice), hrdlo (náhrdelník), ramena zápěstí atd.
V. 6. Bůh vyvolil zejména „otce“ Abrahama „z předků“ národa Israelského, t. j. z příbuzenstva Abrahamova (Gn 12.), které ztrácelo již víru v jednoho Boha.
V. 8. n. Pohané tvrdí, že moc, kterou mají, dali jim jejich bohové (= „modly“), aby zničili národ israelský; to však příčí se slibům Hospodinovým, že národ israelský bude žiti věčně. Kdyby Israelité byli vyhubeni, nebylo by úst, která by chválila Boha „Jahve“ (= Hospodina). Srv. výše 13, 17. — Chrám jerusalemský v dobách Esteřiných již dávno byl nanovo vystavěn (Esdr 6, 15. n.).
