Ester také žádného jiného nepozvala na hody s králem nežli mne; u ní také zítra s králem hodovati budu. 13Ačkoli však toto všecko mám, zdá se mi, jako bych nic neměl, dokud vidím Mardochea Žida seděti u dveří královských.“ 14I odpověděla mu Zares, manželka jeho i jiní přátelé: „Rozkaž udělati šibenici vysokou na padesát loket, a ráno rci králi, aby pověšen byl na ní Mardocheus, i půjdeš vesele s králem na hody!“ Líbila se mu (ta) rada, i rozkázal udělati vysokou šibenici.
Mardocheus poctěn od krále
(6, 1.—13.).
Hlava 6. — 1Tu noc král ztrávil beze spánku, i kázal si přinésti knihy pamětné, letopisy prvnějších časů. Když je před ním četli, 2přišli na místo, kde psáno bylo, kterak Mardocheus oznámil úklady Bagatana a Taresa, komorníků, kteří chtěli usmrtiti krále Asuera. 3Král uslyšev to, řekl: „Jaké cti a odplaty dostalo se za tu věrnost Mardocheovi?“ Služebníci jeho a dvořané odpověděli mu: „Dokonce žádné odměny, nedostal.“
4A hned tázal se král: „Kdo je na dvoře?“ — Aman totiž byl vešel na vnitřní dvůr domu královského, chtěje vnuknouti králi, by rozkázal Mardochea pověsiti na šibenici, která, mu byla připravena. — 5Služebníci odpověděli: „Aman stojí na dvoře.“ I řekl král: „Nechať vejde!“ 6Když vešel, ptal se ho: „Co se má státi muži, kterého král chce uctíti?“ Aman mysle si a maje za to, že žádného jiného nemíní uctíti král nežli jej, 7 odpověděl: „Člověk, kterého král chce uctíti, 8budiž
V. 13. „seděti“ i když já, první po králi, jdu kolem. Srv. v. 9.
V. 14. „padesát“ číslice okrouhlá, příslovná, znamenající velikou výšku; netřeba bráti ji přesně. Čím vyšší šibenice (srv. výše 2, 23.), tím hlouběji klesne vážnost Mardocheova, tím více bude vitěziti zpupnost Amanova. Nechtěl-li se Mardocheus ponížiti, vyvyšoval-li se, bude nyní náramně „vyvýšen!“ Podařilo-li se Amanovi pohnouti krále, by všichni Židé byli dne 13. adaru vyhubeni, nebude velikému vezíru nesnadno přiměti Xerxa, by dal o něco dříve popraviti jednoho Žida. Aman byl by špatný diplomat, kdyby nenalezl pro to důvodu.
Hl. 6. — V. 1. Dle řeckého překladu (LXX) způsobil Bůh, že nemohl král usnouti. Přirozenou příčinou mohla býtí králova nestřídmost při večeři nebo nedůvěřivost, která větřila spiknutí Estery s Amanem proti životu královu. Takové spiknutí nebylo ve východním státě řídkým případem (Srv. dějiny severní říše israelské). O říšských letopisech perských srv. Esdr 4, 15.
V. 2. hledí k 2, 21.—23.
V. 3. Také mimobiblické prameny vypravují, že Peršané považovali nevděk za zločin, hodný trestu, a že Achémenovcí vyznamenávali se neobyčejným uznáním a vděčností za služby jim prokázané.
Mardocheus dostal sice malou odměnu (níže 12, 5.), ale v letopisech nebylo nejmenši zmínky o tom, že byl obdarován.
V. 4. „A hned“ bylo již z jitra, kdy přijímal obyčejně král velkovezíra a jiné hodnostáře. — „vnitřní“ nádvoří bylo jmenováno výše 4, 11.
V. 8. srv. s Gn 41, 43; 3. Král 1, 33. Dle některých měl tu korunu kůň královský na hlavě, nikoli člověk, kterého chce poctít král! Srv. ozdoby (erby, korunky) na postrojích (na př. na klapkách, čabrakách atd.) našich panských koní. Srv. však níže 8, 15. Mužům, které chtějí králové perští uctít, dávají oděv medský, t. j. oděv dvorský a zlatou korunu; tak vypravují dějepisci řečtí (Herodot, Xenofon). „Chalatrá puršid“ říká se dosud na dvoře perském v podobném případě. Doslovně to znamená: „znova oblekl chalat“, t. j. kašmírový šat, od šacha již obnošený a darovaný v největší odměnu věrným sluhům. Právě tak má se věc s Mardocheem. „Chalatrá mipuršed“: byl oblečen v modrý medský šat, a na hlavu byla mu dána zlatá koruna, jaké nosili velmožové a gardisti královští. Neobléká však řízu červenou, zdobenou bílým pruhem, aniž klade si na hlavu čelenku (diadém), aniž třímá žezlo, znak to svrchovanosti. (Dieulafoy). Také trůn královský jest výhradný majetek a znak jediného panovníka.
