2 Hospodin s nebe pozoruje
lidské plémě,
aby viděl, má-li kdo rozum,
hledá-li Boha.
3 Všichni se (od Boha) odchýlili,
všichni jsou zvrhlí,
není, kdo by činil dobré,
ani jednoho.
Řím 34.13.–18. 13 Hrobem otevřeným jest hrdlo jejich, svými jazyky jednají lstivě, jed hadí jest pod jejich rty. 14 Jejich ústa jsou plna zlořečení a hořkosti; 15 nohy jejich jsou rychlé ku prolévaní krve, 16 zkáza a bída na cestách jejich, 17 a cesty pokoje nepoznali. 18 Není bázně Boží před očima jejich.
4 Jistě zmoudří všichni zločinci,
kteří zžírají
lid můj jako kdyby chléb jedli,
5 Pána (však) nevzývají.
6 Pak náhle zhrozí se, neboť Pán je
s rodem spravedlivých;
úmysly vaše s chudým se zhatí,
jeť Pán naděje jeho.
7 Kéž přijde se Siónu Israelovi spása!
Až Pán obrat zjedná v osudu lidu svého,
plesat bude Jakob, veselit se Israel.
(pošetilců). — Dle mluvy biblických knih mudroslovných „pošetilec“ = bezbožník, hříšník. Myslí-li si, že není Bůh, je praktický atheista, jenž tak žije, Jako by Boha nebylo. — „zkažené“ jako před potopou. Viz Gn 6, 5. 11.—13. Že není ani jednoho poctivce, jest nadsázka, kterou chce žalmista říci, že jest bezbožných (utlačovatelů lidu) proti zbožným velmi mnoho.
V. 2. líčí dále skutečnost, jak mnoho jest na zemi mravního zla. — „rozum má“ člověk moudrý (opak pošetilce v. 1.), který má ustavičně na mysli Boha a vůli jeho („hledá Boha“) a dle toho svatě žije. — Počne-li Bůh vyšetřovati mravní stav lidí (Israelitů) na zemi — po lidsku mluveno — lze očekávati, že brzy dle toho, co shledá, učiní (v. 4. nn.).
V. 3. podává žalostný výsledek Božího výzkumu. — „odchýlili se“ od pravé cesty, od zákona Božího (Ex 32, 8; Sdc 2, 17.) a tím také od Boha, místo aby ho „hledali“ (v. 2.) — Řím 3, 13.—18. jest kytička uvitá z Ž 5, 11; 139, 4; 9, 28; Is 59, 7.n.; Ž 35, 2. dle LXX.
V. 4. „zmoudří“ až Bůh počne je trestati. Mluví žalmista. — Vyssávati lid bylo denním zaměstnáním bezbožných pijavic, jako jisti chléb. — Zmoudří, až náhle zachvátí je hrůza Boha, který bude mstít útisky svých miláčků. — „náhle“ = neočekávaně; domnívají se, že mohou klidně, „beze strachu“ (doslovně) žíti, zatím však, když se nejméně nadějí, stihne je trest. Pak ovšem přestanou další útisky, t j. úmysly bezbožníků, utlačovati chuďasy.
V. 7. Byl to jistě „smutný osud“; jaký však, není známo.
