5Obrať se, Pane, a vytrhni život můj,
zachraň mne pro své milosrdenství!
6Neboť kdo ve smrti je tebe paměliv,
v podsvětí kdo tobě chválu vzdává?
7Unaven jsem svými nářky,
zaplavuji co noc své lože,
svými slzami smáčím svou postel.
8Zkalilo se hořem mé oko,
sestárlo v kruhu všech škůdců svých.
9Odstupte ode mne všichni zločinci,
vyslyšelť Pán mé hlasité lkání.
10Vyslyšel Hospodin mou prosbu,
Hospodin přijímá mou modlitbu!
11Dlužno se hanbit a hrozně se zděsit
veškerým mým nepřátelům,
obrátit se s hanbou rázem.
Žalm 7. Úpěnlivá prosba nevinně pronásledovaného k nejvýš spravedlivému.
Nadpis (v. 1.). Pomoc a ochranu proti pronásledujícím (v. 2. n.). Pěvec přísahá, že je nevinen a že tedy zasluhuje ochrany Boží (v. 4.-6.). Kéž tedy Bůh, nejvyšší soudce a znatel srdcí lidských, povstane a koná soud (v. 7.—10.). Bůh je vždycky spravedlivý (v. 11.—12.). Nelze uniknouti jeho trestu (v. 13. n.). Špatný člověk zaplete se do svých vlastních osidel (v. 15.—17.); žalmista však oslavuje spravedlnost Boži (v. 18.).
1Davidův žalm, který zpíval Hospodinu pro slova Chusi, sy na Jemini.
2Pane, můj Bože, k tobě se utíkám,
zbav mne všech, kteří mne stihají, zachraň mne,
3aby jak lvi mne neroztrhali,
když není, kdo by (mne) vytrhl, zachránil.
V. 5. Hněvající se Bůh byl od žalmisty „odvrácen“. Ukáže mu svou přízeň, jestliže se k němu „obrátí“.
V. 6. „ve smrti“ = v říši mrtvých = „v podsvětí“. — O ponurých představách života posmrtného ve S. Z. srv. Ž 29, 10; 87, 11; Kaz 9, 10; Job 10, 21.
V. 7. „postel“ = lůžko buď velmi nízké, nebo toliko na zemi rozprostřený koberec.
V. 8. Ke všem bolestem tělesným i duševním dorážejí nepřátelé na žalmistu dlouho již, takže bezmála v jejich kruhu sestárl (Vulg.).
V. 9. Žalmista je si jist, že Bůh vyslyší jeho modlitbu, že ho zbaví nepřátel; v tom vědomí je od sebe již odhání.
V. 11. Škůdci básníkovi budou se hanbit, budou zklamáni, ježto záludné jejich plány. se zhatí. Budou se děsiti, až dopadne na ně ruka Boží, která je zapudí. — Žalmem 6. učí církev své děti oplakávati hříchy; klade jej na prvé místo ve sbírce žalmů kajících. — Také za duše v očistci modlí se církev slovy tohoto žalmu, připomínajíc, jak mnoho jest jim trpěti.
Ž 7. — V. 1. „žalm“ je tu překlad záhadného hebrejského slova „šiggájón“. — Srv. Úvod str. 151. poz. 12. „slova“ = štvavé pomluvy neb i jiné plány záludné a škůdné. — Chusi tu jmenovaný není přítel Davidův, známý z 2. Sam 15, 32; 16, 16. — „syn Jeminův“ = Benjaminovec. Nesnadno říci, bylo-li Chusi kryté jméno Saula, který Davida pronásledoval a jehožto života David velkodušně ušetřil (srv. v. 4.-6.). Nejspíše byl to nepřítel, který štvaním podrýval trůn Davidův, jehožto jména však Písmo nám nezachovalo.
V. 2. Žalmista hledá ochrany u Hospodina, protože v něho doufá (Vulg.).
