4Pane, můj Bože, to-li jsem učinil,
je-li nepravost na mých rukách,
5oplatil-li jsem svým škůdcům,
nechť padnu, jak jsem zasloužil si,
bezmocně rukou nepřátel svých,
6ať mne nepřítel stíhá a lapí,
nechť i zdeptá na zemi život můj,
a nechť zašlape do prachu čest mou!
7Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu,
vzkyp a zdvihni se proti mým nepřátelům!
Procitni, abys mi pomohl, Pane, můj Bože,
ty, jenž jsi ustanovil, (by) soud (byl konán);
8shromáždění kmenů nechť obklopí tě,
a ty nad nimi ve výši se posad.
9Hospodin soud koná nad národy.
Zasťaň se mne, Pane, dle mého práva,
podle mé nevinnosti staniž mi se!
10Kéž (již) skončí zloba bezbožníků,
a dej síly spravedlivci, Bože,
ty, jenž vyšetřuješ srdce i ledví.
11Spravedlivá má záštita u Pána jest,
který pomáhá lidem přímého srdce.
12Bůh je spravedlivý soudce, mocný,
zdali se nemůže rozhněvat každodenně?
V. 4. „to-li“, co mi nepřítel podkládá a z čeho mne viní.
V. 5. „oplatil-li jsem“ zlé zlým, dle zásady práva: „Oko za oko, zub za zub“. Dle hebr. zní v. 5. dle překladu dra Rudolfa Dvořáka:
(jestli) „zlem jsem splatil tomu,
kdo žil se mou v míru,
tiskl bez příčiny
(byt i) škůdce svoje…
Jiní jinak.
V. 6. Pravda-li, z čeho byl žalmista nařčen, ať pyká za ten zločin smrtí a zemře v pověsti zločince, tedy bezectného člověka. — Tak je si jist své neviny, že může se dovolávati soudu Božího! Bůh spravedlivý, až počne soudit, ukáže žalmistovu nevinu a zlobu jeho škůdců, kterou také spravedlivě potrestá. Job dovolával se podobně soudu Božího vědom jsa neviny své (Srv. hl. 31.).
V. 7. Nepřátelé Davidovi mohli dosud nerušeně páchati své zločiny proti Davidovi, pomazanému Páně. Zdálo se, jakoby Bůh jich nedbal, jako by — po lidsku mluveno — spal, ačkoli jest nejvyšším soudcem všech národů a ačkoli sám stanovil, že všecko bude soudit a zlé trestat. Aby se to nyní vše splnilo a osvědčilo, za to David proiií. — 7b. možno též překládati „povstaň proti přehmatům škůdců mých.“ (LXX Vulg).
V. 8. Žalmista prosí, by Bůh „posadil se“ na soudcovskou stolici a před veškerou obcí israelskou, zastoupenou všemi kmeny konal soud, který má význam ne toliko pro žalmistu, ale pro všecek národ, jehožto králem z Boži milosti jest. Ať je všecek národ přesvědčen, že je lež, co nepřátelé královi proti němu roztrušují.
V. 10. Spravedlivec, pokud vidí, že hříšníci beztrestně tropí svou špatnost, bývá pokoušen tím ve víře v Boží spravedlnost a prozřetelnost, snadno se kolísá ve své spravedlnosti, na té víře založené. Dostane-li se zločincům přiměřeného trestu, bude patrno, že Bůh ví o tom, co páchají, že je nejvýš svatý, spravedlivý, i bude spravedlivec posílen ve svém životě zbožném a svatém. — O Bohu, který zkoumá srdce i ledví, viz 1. Par 28, 9; Jer 11, 20. a jj.
V. 11. „spravedlivý“ vztahuje hebr. na předchozí „Bůh“; dle toho je žalmistův štít (hebr.) Bůh proto, že je spravedlivý. — „přímého“ = upřímného.
