byl záhy přeložen do jiných jazyků. Do řečtiny již před r. 130 před Kr.[1] Z této řecké předlohy pořízen byl ve druhém století křesťanském překlad starolatinský (Itala), který později sv. Jeroným dvakrát opravil. Po prvé dle obecné recense LXX v Římě r. 383 a 384, podruhé r. 389 v Betlémě dle kritické recense Origenovy („hexaplové“). Onen sluje „Žaltář římský“,[2] tento „Žaltář gallský“,[3] který je také v úředním znění Vulg. církve římské.[4]
Žaltář byl jednou z prvních biblických knih, kterou celou přeložil do jazyka staroslověnského buď sám sv. Cyrill nebo spolu s bratrem Metodějem.[5] (Žaltář sinajský (hlaholský), vydaný od Geitlera; Žalt Pogodinův; Žalt boloňský, vydaný od Jagiče).
Do češtiny byl, pokud nám známo, žaltář dosti záhy přeložen dle latinské Vulgáty. Nejstarší překlad máme v rukopise glosovaného
- ↑ Viz výše pozn. 27.
- ↑ Sluje tak proto, že se ho užívalo v Itálii až do časů Pia V. a dosud se modlí dle něho v Římě v basilice vatikánské.
- ↑ Sluje tak proto, že byl nejprve přijat v Galliji.
- ↑ T. j. v bibli papežů Sixta V. a Klimenta VIII. z let 1592, 1593 a 1598. Také v kněžských hodinkách; toliko Ž 94 je v nich (v brevíři) dle žaltáře „římského“. (V mešní knize (misálu) je také starší znění žalmů.) Latina těchto žaltářů není klasická, nýbrž lidová, jakou se tehdy v obecném životě mluvilo. Třetí žaltář, který přeložil sv. Jeroným přímo z hebrejského (původního) znění do lepší latiny, neujal se v bohoslužbě.
- ↑ „Byltě prve (než ostatní knihy) toliko žaltář a evangelium s apoštolem a s vybranými texty bohoslužebnými přeložil s Filosofem (sv. Metoděj)“ Pannoský životopis sv. Metoděje hl. 15. — Poprvé vytištěn byl staroslověnský Žalt v Krakově r. 1491.
Pán i apoštolově rádi se dovolávají žalmů, Pán umírá se slovy žalmů na rtech (Ž 21, 2. srv. s Mt 27, 46. a Ž 30, 6. srv. s Lk 23, 46.).
Ježto Pán zpíval při poslední večeři s apoštoly žalmy (Mt 26, 30; Mk 14, 26.), a že bývaly složkou veřejné bohoslužby israelské, snadno si vysvětliti, že byly pojaty do mešních obřadů, do pravidelných veřejných pobožností konaných v ustanovené hodiny a proto zvaných „Hodinky církevní“, do všech ostatních bohoslužebných úkonů, a že věřící i v soukromí rádi se modlili a zpívali žalmy.
„V prvních dobách nebylo ještě všeobecně stanoveno, které žalmy by bylo pěti při nejsv. oběti a v určitých hodinách, v nichž se křesťané k modlitbám scházeli a na modlitbách trvali. To určoval v každém místě ten, který řídil bohoslužbu, biskup neb i snad duchovní pastýř osady. Pavel ze Samosaty, Antiochijský biskup, zapověděl v polovici třetího století všecky písně a žalmy kromě Davidových žalmů. Řecká liturgie neměla až do dob Justinianových žádných písní než Davidových. — Nejdříve snad modlili se žalmy při přijímáni sv. částek, aby tak následovali příkladu Páně při poslední večeři. To lze sledovati již od 4. století. Později zavedena na místě toho celého žalmu pouze antifona jeho, kterou jmenuje mešní kniha do dneška „Communio“ (= Přijímání). Podobné zkrácení zavedl Papež Řehoř Veliký na místě žalmů, jež pěli při vstupu k oltáři (=Introitus)apři obětování (= Offertorium). Před evangeliem zpívávali již dle apoštolských „constitutiones“ (2c. 57.) celý žalm; nyní zbyly jen jednotlivé verše v tak zvaném responsorium neb graduale“. (Také „stupňová modlitba“
i „Lavabo“ vzaty jsou ze žaltáře: Ž 42; 25, 6.—12.) — „Již záhy byly zavedeny modlitby v určitých hodinách dne, tak zvané hodinky. Jak byly v nejstarších dobách složeny, nevíme. Apoštolská ustanovení (constitutiones-podvržený spis složený dle starších spisů snad ke konci čtvrtého století) zmiňuje se o tom, že se při ranní pobožnosti modlívali Ž 62. a při večerním Ž 140. Syrské církve modlívaly se o vigiliích velkých svátků vždy celý žaltář ; v řecké a latinské církvi byly dle středověkých zpráv žalmy na sedm dní týdne rozvrženy tak, že se každý týden celý žaltář pomodlili. Sv. Jeroným to rozvržení prý nejprve provedl. V ruské církvi pomodlí se při službě v týdnu celý žaltář, v postě ho odříkají dvakráte za týden“ (Sedláček).
Dle úpravy kněžských hodinek čili brevíře, kterou pořídil papež Pius X. r. 1911 jsou rozděleny žalmy do týdne takto: (Viz tabulku na str. následující.)
