Tato stránka nebyla zkontrolována
aby pojmenovaly knihu starého Zákona obsahující sto padesáte žalmů, ani názor většího počtu otců a učitelů, kteří měli za to, že všecky žalmy žaltáře venkoncem třeba přičítali jedinému Davidovi,[1] nemají té váhy, aby musil býti pokládán David za jediného původce celého žaltáře.
Máme-li na zřeteli ne nečetná svědectví Písma o přirozeném,[2] milodarem Ducha sv. osvíceném[3] umění Davidově skládati písně nábožné, povážíme-li, že dle týchže svědectví uspořádal bohoslužebný zpěv žalmů,[4] že mu žalmy přičítány jsou jak ve starém[5] tak v novém[6]
- ↑ Také židovské podání se kolísalo. Talmud na jednom místě (pojednání „Baba bathra“) jmenuje deset žalmistů, na jiném však místě (pojednání „Pesachim“) praví, že všecky žalmy napsal jediný David. — Mezi otci a spisovateli církevními názor o víceru žalmistů zastával zejména Hippolit, Origenes, Euseb Cesarejský, Atanáš, z latinských pak Hilar a Jeronym. „Jest nesmyslno — píše Hilar — jmenovati „žalmy Davidovy“, kdyžtě tolik autorů udávají samy jejich nadpisy.“ Vrstevníci jejich však smýšleli jinak (Ambrož, Augustin a jj.) nebo také se kolísali. I spisovatelé doby pozdější se rozcházejí. Sv. Tomáš Aquinský († 1274> na př. zastává názor sv. Augustina, že všecek žaltář je dílo Davidovo, jemu odporuje Mikuláš z Lyry († 1340) dovolávaje se sv. Jeronýma. Bellarmin nazývá mínění Augustinovo důvodnějším, Jeronýmovo důvodným. Zastánci názoru Ambrožova a Augustinova tvrdili, že prý vlastní jména vyskytující se v nadpisech žalmů kromě Davida neznamenají původce žalmů, ale zpěváka, jemuž má býti dotčený žalm odevzdán; nedbali toho, že jsou Žž připsány také Mojžíšovi a Šalomounovi týmiž slovy jako Davidovi, že tomuto a tím méně onomu nemohl býti dán Davidův žalm, aby jej zpíval, ježto onen (Mojžíš) žil půl tisíce let před Davidem, Šalomoun pak, Davidův syn nebyl levitským zpěvákem. — Také z 2. Par 29, 30. vysvítá, že kromě Davida složil žalmy též Asaf. — V některých žalmech je řeč o událostech z dob, kdy David již dávno odpočíval v hrobě. Mohl sice Duch sv. poučiti Davida o těch událostech, za jeho doby teprve budoucích, ale nelze ničím dokázati, že ho skutečně tak poučil! — V žalmech je tak veliká pestrost slohová, nestejná hodnota umělecká, že nelze mysliti na jednoho spisovatele celého žaltáře.
- ↑ „Umí hráti; jest… obratný v řeči… a Hospodin je s ním“ řečeno o Davidovi v 1. Sam 16, 18. — 2. Sam 23, 1. sluje „utěšený pěvec Israelův“. Ostatně srv. pozn. k 3. Král 2, 11. — Viz též 2. Sam 1,17; 3, 33. n.; 6, 15; Am 6, 7.
- ↑ Srv. Mt 22, 43. n., kde se táže Kristus fariseův: „Kterak tedy David nazývá jej (Mesiáše) v Duchu, (t. j. v Duchu sv., z vnuknutí Ducha sv.) Pánem pravě: Řekl. Pán Pánu memu: „Seď na pravici, mé, dokavad nepoložím nepřátel tvých za podnoží nohou tvých“ (Ž 109, 1.).
- ↑ Srv. 1. Par 16. 4 nn.; 23, 30 nn.; 25, 1.—31.
- ↑ Srv. 2. Sam 22, kde Davidovi přisouzen Ž 17. — Srv. 1. Par 16, 7; 2. Par 7, 6; 29, 30; Am 6, 5; Sir 47, 11.n.; 2. Mach 2, 13
- ↑ Pán tvrdí, že David je skladatelem Ž 109: „Vždyť David sám praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé…“ Lk 20, 42. Srv. Mt 22, 43. 45; Mk 12, 36 n. — Sv. Petr pravil před volbou apoštola Matěje: „Muži bratři, musilo se naplniti Písmo, které Duch svatý předpověděl ústy Davidovými o Jidášovi… Jest totiž psáno v kniže žalmů: „Ať spustne příbytek jeho a nebudiž nikoho, jenž v by obýval v něm, a úřad jeho ať dostane jiný“ Sk 1, 16. 20. Dle toho Ž 68, 26. a 108, 8. napsal David. — Týž apoštol pravil o letnicích (tamže 2, 25.—28.): „Neboť David praví s hledem k němu: „Viděl jsem Hospodina před sebou stále, neboť jest po pravici mé, abych se nezviklal; proto se zaradovalo srdce moje a zaplesal můj jazyk; ano i tělo mé odpočine v naději, neboť nezanecháš dušemé v podsvětí, a nedopustíš, aby tvůj světec uzřel porušení. Oznámil jsi mi testy života a naplníš mě radostipřed tváří svou.“ Výrok, jejž tu Petr jménem Davidovým uvádí, vzat je z Ž 15, 8.— 10. — Křesťané jerusalemští, když k nim přišli Petr a Jan od velerady byvše propuštěni, modlili se (Sk 4, 24. nn.): „Hospodine, ty jsi ten…, jenž jsi v Duchu svatém ústy našeho otce Davida, služebníka svého řekl: „Proč se vzbouřili
tridentského přijala místo „Davidův“ název „davidský“, aby zřejmo bylo, že nechce prohlásiti Davida za spisovatele všech sto padesáti kanonických žalmů.
