Na druhém[1] místě řady básnických knih biblických je Žaltář,[2] čili Kniha žalmů,[3] t. j. náboženských písní, které zpívali Hebreové s průvodem strunových nástrojů.
Kanonických[4] těch písní jest úhrnem jedno sto padesát.[5] Hebr. je čísluje poněkud jinak nežli LXX a Vulg.
Odchylky patrny jsou z této tabulky:
| Dle číslování bible hebr.: | Dle číslování LXX a Vulg.: |
|---|---|
| Žž 1.-8. | = Žž 1.-8. |
| Ž 9, 1.-21. | = Ž 9, 1. -21. |
| Ž 10, 1.—18. | = Ž 9b., 1.—18. čili 9, 22.—39. |
| Žž 11.—113. | = Žž 10.-112. |
| Ž 114. | = Ž 113, 1.-8. |
| Ž 115. | = Ž 113b., 1.-18. čili 113, 9.-26. |
| Ž 116, 1.-9. | = Ž 114, 1.-9. |
| Ž 116, 10.—19. | = Ž 115, (1.-10.) |
| Žž 117.—146. | = Ž 116.—145. |
| Ž 147, 1.— 11. | = Ž 146, 1.—11. |
| Ž 147, 12.-20. | = Ž 147, 12.-20. čili 1.-9. |
| Žž 148.—150. | = Žž 148.-150. |
Jak zřejmo, spojuje LXX a Vulg. hebrejský žalm devátý a desátý v jeden, devátý; taktéž hebr. žalm stý čtrnáctý a stý patnáctý v žalm stý třináctý. Za to rozděluje hebrejský žalm stý šestnáctý ve stý čtrnáctý a stý patnáctý, jakož i stý čtyřicátý sedmý v stý čtyřicátý šestý a stý čtyřicátý sedmý. Dlužno tedy k číslici Vulg. Žž 10.—146. zpravidla připočísti jednu, chceme-li nabýti příslušné číslice dle číslování hebrejského. Čísla žalmů dle hebr. bývají v závorkách při- pojována k číslům dle Vulg. (případně naopak[6]).
- ↑ V seznamu tridentském a ve Vulg. V řeckých biblích bývá v čele, tedy na prvém místě knih básnických. Hebrejské bible řadí Žalt do třetí skupiny posvátných knih, mezi tak zvané „svatopisy“ (srv. sv. I. str. 715 pozn. 1.); v rukopisech, psaných v Německu, bývá Žalt na prvém místě jmenované skupiny.
- ↑ Slovo „Žaltář“ odvozeno je z latinského „psalterium“ a to z řeckého „psalterion“; znamená původně strunový nástroj, podobný harfě. Hráti na strunový nástroj znamenalo řecky „psallein“, latinsky „psallere“, píseň pak s doprovodem té hudby zpívaná slula „psalmos“, latinsky „psalmus“, česky žalm.
- ↑ Židé ji nazývají „séfer tehillím (=kniha chvalozpěvů) nebo prostě „tehillím“, zkráceně „tillím“ (s aramskou koncovkou „tillin“), t. j. chvalozpěvy v širším slova významu. (O chvalozpěvech v užším, slova významu čili o hymnech viz níže.) V závěrku druhé knihy Žalt, t. j. Ž 71, 20. slují žalmy prvých dvou knih „prosby“ v širším významu slova, tedy „modlitby“. (O žalmech, které jsou modlitby prosebné v užším významu slova, viz níže.)
- ↑ Od kanonických žalmů dlužno dobře rozlišovati nekanonický, tedy podvržený Ž 151., jakož i „Žaltář Šalomounův“, obsahující 18 podvržených žalmů. Vizo něm k 3. Král 4, 32. — Ž 151. jakožto „nadpočetný“ bývá v LXX. „David“ v něm opěvuje své vítězství nad Goliášem.
- ↑ Ježto Ž 13 = Ž 52., počítán je tento Ž dvakrát. — Také Ž 69. = Ž 39., 14—18; Ž 107 = Ž 56., 8.—14. + Ž 59, 7.—14. Jiné nesrovnalosti, které by mohly miti vliv na součet žalmů, viz dále. (Talmudští Židé dělili žaltář toliko na 147 žalmů.)
- ↑ Že býval dnešní Ž 2 pokládán za jeden celek se Ž 1., o tom viz k Ž 2., 1. — Ž 41. a 42. (hebr. 42. a 43.) činí nerozlučný celek, mohly by tedy případně
