Stránka:Bible česká SZ II.djvu/154

Při kontrole této stránky se objevil problém

Od pradávna býval Žalt dělen na pět knih: První kniha obsahuje Žž 1.—40; druhá Žž 41.—71. (tedy třicet jeden Ž); třetí 72.—88. (tedy sedmnácte Žž); čtvrtá Žž 89.—105. (tedy sedmnácte Žž); pátá Žž 106.—150. tedy čtyřicet pět Žž). Ty „knihy“ jsou menší sbírky žalmů, pořízené od několika^[1] sběratelů^[2] různých dob.^[3]

Každý Ž má zpravidla delší nebo kratší nadpis; v LXX a ve Vulg. nemají nadpisů toliko Žž 1 a 2, v Hebr. postrádá 26 Ž nadpisů. Nadpisy udávají jméno básníka (žalmisty), který ten onen Ž složil,^[4]

býti počítány za žalm jeden. O jiném možném rozdělení a tedy číslováni Žž viz ve výkladech k Ž 18, Ž 23. a jj.

↑ Proto nejsou Žž řazeny dle pořadu dějinného, ani dle jiného jednotného hlediska. Toliko tu.a tam nalézáme menší skupiny podobného obsahu (srv. Ž 3.-7.), týchže žalmistů (Žž 1.— 40. 50.-65. jsou Davidovy; Zž 41.-48. jsou Žž Koreovců, Žž 72.-82. jsou Zž Asafovy), týchže nadpisů (srv. „báseň poučná“ k Žž 41.-44. 51.— 54. Srv. „píseň stupňová“ v Žž 119.— 133. a pod. — Ž 1. jest proslov, Ž 150. doslov žaltáře. — Poslední sběratel ponechal rozděleni celé sbírky (žaltáře) na pět menších sbírek snad proto, aby se dělil Žalt podobně jako Pentateuch.
↑ Těm dlužno připisovati závěrky prvních čtyř knih, tak zvané doxologie čili chvalořeči. Viz konce Žž 40; 71; 88; 105. Posjední, pátá kniha chvalořeč nemá, ježto poslední, kdo sebral všecky Žž v dnešní Žalt, pokládal právem Ž 150. (ba již i Žž 148. n.) za velikou chvalořeč, ke které netřeba připojovati chvalořeč menší. (Možno, že i Z 134. stával kdysi na konci menší sbírky žalmů, jak patrno z chvalořeči v. 21.)
↑ V prvé, čtvrté a páté knize převládá jméno Boží „Jahve“ (Hospodin), ve druhé „Elóhím“, ve třetí vyskytují se obě jména stejným počtem, jak patrno z této tabulky, kterou sestavil Cornely:
Kniha prvá: Jahve 272krát, Elóhím 15krát,
Kniha druhá: Jahve 30krát, Elóhím 164krát,
Kniha třetí: Jahve 44krát, Elóhím 44krát,
Kniha čtvrtá: Jahve 103krát, Elóhím 0krát,
Kniha pátá: Jahve 236krát, Elóhím 7krát.
Tato střída jmen Božích není nahodilá, ježto Ž 13. (knihy prvé) má všude Jahve, kde týž Ž v knize druhé (pod čís. 52.) má Elóhím. Srv. také Ž 39, 14.—18. (kniha prvá) se Ž 69. (kniha druhá) jakož i Ž 67., 2. 8. 9. (kniha druhá) s Nm 10, 35; Sdc 5, 4. n. Kolik Žž má každá kniha, vyslovuje tento poměr: 10 : 8 : 4 : 4 : 11. Délka jejich se má jako 13 : 9 : 7 : 6 : 11. — Kteří žalmisté v které knize jsou více nebo méně zastoupeni, o tom viz níže. — Kdy která „kniha“ vznikla a z jakých menších sbírek předešlých, nesnadno říci, ježto nemáme dosti dějinných pramenů, které by nás o tom poučovaly. — Dle domnění Schlöglova vznikla první kniha nejspíše za dob Davidových, kdy zbožný král pečoval usilovně o to, by zavedena byla pravidelná bohoslužba na Siónu i v Gabaonu (srv. 1 . Par 16, 37. nn.). — Druhá kniha vznikla snad o něco později, kdy David připravoval všecky potřeby na stavbu chrámu (srv. 1. Par hll. 22.-26.) Třetí kniha sebrána byla asi za krále v Ezechjáše (727—696), jak lze vyvozovati z 2. Par 29, 30. Srv. také Přis 25, 1. Žalmy knihy čtvrté sebrány byly pravděpodobně po návratu židovských vyhnanců z Babylonie do Palestiny, tedy kolem r. 535. Srv. Esdr 3, 10, nn. Základ ke knize páté položen mohl býti sbírkou z dob, kdy byl druhý chrám svěcen (Esdr 6, 16.); ta sbírka byla později rozmnožena od Esdráše (srv. 2. Mach 2, 13.). Možno, že i po Nehemjášovi některý žalm mladší byl zařazen mezi Žž Davidovy neb Asafovy a pak pokládán za Ž Davidův neb Asafův. (Srv. níže „o žalmech machabejských“.) Jiní jinak.
↑ Davidovi připisuje
Hebr. úhrnem 73 Žž, 37 z knihy I., 18 z kn. II., 1 z kn. III., 2 z kn. IV. a 15 z kn. V.
LXX úhrnem 84 Žž, 38 z knihy I., 20 z kn. II., 1 z kn. III., 11. z kn. IV. a 14 z kn. V.
Vulg. úhrnem 85 Žž, 38 z knihy I., 21 z kn. II., 1 z kn. III., 11 z kn. IV. a 14 z kn. V.
Mojžíšovi přičítají nadpisy Ž jeden (89.).
Šalomounovi přičítají Žž dva (71. a 126.). Koreovcům přičítají Žž deset: Žž 41. (42.) (k němu patří ž 42. (43.); 43.—48. (44.—49.); 83.(84.); 84.(85.); 86.(87.). Srv. také nápis k Ž 87.

[p150-7-1] Proto nejsou Žž řazeny dle pořadu dějinného, ani dle jiného jednotného hlediska. Toliko tu.a tam nalézáme menší skupiny podobného obsahu (srv. Ž 3.-7.), týchže žalmistů (Žž 1.— 40. 50.-65. jsou Davidovy; Zž 41.-48. jsou Žž Koreovců, Žž 72.-82. jsou Zž Asafovy), týchže nadpisů (srv. „báseň poučná“ k Žž 41.-44. 51.— 54. Srv. „píseň stupňová“ v Žž 119.— 133. a pod. — Ž 1. jest proslov, Ž 150. doslov žaltáře. — Poslední sběratel ponechal rozděleni celé sbírky (žaltáře) na pět menších sbírek snad proto, aby se dělil Žalt podobně jako Pentateuch.

[p150-8-2] Těm dlužno připisovati závěrky prvních čtyř knih, tak zvané doxologie čili chvalořeči. Viz konce Žž 40; 71; 88; 105. Posjední, pátá kniha chvalořeč nemá, ježto poslední, kdo sebral všecky Žž v dnešní Žalt, pokládal právem Ž 150. (ba již i Žž 148. n.) za velikou chvalořeč, ke které netřeba připojovati chvalořeč menší. (Možno, že i Z 134. stával kdysi na konci menší sbírky žalmů, jak patrno z chvalořeči v. 21.)

[p150-9-3] V prvé, čtvrté a páté knize převládá jméno Boží „Jahve“ (Hospodin), ve druhé „Elóhím“, ve třetí vyskytují se obě jména stejným počtem, jak patrno z této tabulky, kterou sestavil Cornely:
Kniha prvá: Jahve 272krát, Elóhím 15krát,
Kniha druhá: Jahve 30krát, Elóhím 164krát,
Kniha třetí: Jahve 44krát, Elóhím 44krát,
Kniha čtvrtá: Jahve 103krát, Elóhím 0krát,
Kniha pátá: Jahve 236krát, Elóhím 7krát.
Tato střída jmen Božích není nahodilá, ježto Ž 13. (knihy prvé) má všude Jahve, kde týž Ž v knize druhé (pod čís. 52.) má Elóhím. Srv. také Ž 39, 14.—18. (kniha prvá) se Ž 69. (kniha druhá) jakož i Ž 67., 2. 8. 9. (kniha druhá) s Nm 10, 35; Sdc 5, 4. n. Kolik Žž má každá kniha, vyslovuje tento poměr: 10 : 8 : 4 : 4 : 11. Délka jejich se má jako 13 : 9 : 7 : 6 : 11. — Kteří žalmisté v které knize jsou více nebo méně zastoupeni, o tom viz níže. — Kdy která „kniha“ vznikla a z jakých menších sbírek předešlých, nesnadno říci, ježto nemáme dosti dějinných pramenů, které by nás o tom poučovaly. — Dle domnění Schlöglova vznikla první kniha nejspíše za dob Davidových, kdy zbožný král pečoval usilovně o to, by zavedena byla pravidelná bohoslužba na Siónu i v Gabaonu (srv. 1 . Par 16, 37. nn.). — Druhá kniha vznikla snad o něco později, kdy David připravoval všecky potřeby na stavbu chrámu (srv. 1. Par hll. 22.-26.) Třetí kniha sebrána byla asi za krále v Ezechjáše (727—696), jak lze vyvozovati z 2. Par 29, 30. Srv. také Přis 25, 1. Žalmy knihy čtvrté sebrány byly pravděpodobně po návratu židovských vyhnanců z Babylonie do Palestiny, tedy kolem r. 535. Srv. Esdr 3, 10, nn. Základ ke knize páté položen mohl býti sbírkou z dob, kdy byl druhý chrám svěcen (Esdr 6, 16.); ta sbírka byla později rozmnožena od Esdráše (srv. 2. Mach 2, 13.). Možno, že i po Nehemjášovi některý žalm mladší byl zařazen mezi Žž Davidovy neb Asafovy a pak pokládán za Ž Davidův neb Asafův. (Srv. níže „o žalmech machabejských“.) Jiní jinak.

[p150-10-4] Davidovi připisuje
Hebr. úhrnem 73 Žž, 37 z knihy I., 18 z kn. II., 1 z kn. III., 2 z kn. IV. a 15 z kn. V.
LXX úhrnem 84 Žž, 38 z knihy I., 20 z kn. II., 1 z kn. III., 11. z kn. IV. a 14 z kn. V.
Vulg. úhrnem 85 Žž, 38 z knihy I., 21 z kn. II., 1 z kn. III., 11 z kn. IV. a 14 z kn. V.
Mojžíšovi přičítají nadpisy Ž jeden (89.).
Šalomounovi přičítají Žž dva (71. a 126.). Koreovcům přičítají Žž deset: Žž 41. (42.) (k němu patří ž 42. (43.); 43.—48. (44.—49.); 83.(84.); 84.(85.); 86.(87.). Srv. také nápis k Ž 87.

[1]

[2]

[3]

[4]