Jak hojně byla odměněna Rutina láska příbuzenská.
Hlava 4.
Bližší příbuzný vzdává se veřejně svého práva před soudem (v. 1.—8.), Booz béře si Rut za manželku a tak vyžeňuje majetek pozůstalý po Elimelechovi (v. 9. n.). Blahopřání Betlemských ke sňatku (v. 11. n.). Manželství požehnáno synem, jehož vnukem byl David (v. 13.—17.). Rodopisem Davidovým kniha zakončena (v. 18.—22.).
1Vstoupil tedy Booz do brány a posadil se tam. A když viděl jiti kolem příbuzného, o kterém prvě byla řeč, řekl mu, zavolav ho jeho jménem: „Uchyl se maličko a poseď tu.“ Když se uchýlil a posadil, 2Booz vzav deset mužů ze starších města, řekl jim: „Posaďte se tu.“ 3Když sedli, mluvil k příbuznému: „Noemi, která se vrátila z Moabska, má prodané pole, podíl to bratra našeho Elimelecha. 4Chtěl jsem, abys to slyšel, abych ti to pověděl přede všemi tu sedícími, před staršími lidu mého. Chceš-li ho nabýti právem příbuznosti, vykup a měj si je; pakli se ti nelíbí, oznam mi to, ať vím, co činiti; neboť není žádný příbuzný kromě tebe, který jsi první, a mne, který jsem druhý.“ I odpověděl: „Já to pole vykoupím.“
5Tu mu Booz řekl: „Nabudeš-li pole toho z ruky ženiny, budeš povinen vzíti si také Moabku Rut, vdovu po mrtvém, abys vzbudil
Hl. 4. — V. 1. „vstoupil“ Booz ještě ráno toho dne, kdy Betlemští brali se branou do polí, do práce. — „u brány“ býval tehdejší „obecní úřad“, tam vyřizovány věci podobné. — „posadil se tam“ očekávaje onoho bližšího příbuzného, domnívaje se, že půjde také buď do práce, nebo že do brány přijde za jiným účelem; nebylo tedy třeba pro něho vzkazovati. — Místo „zavolav ho jménem“ hebr.: „ten onen“ t. j. naše: N. N. — Jméno neudáno buď proto, že v prameni, ze kterého spisovatel knihy Rut čerpal, nebylo, nebo že nepovažoval je za tak důležité, by je uvedl; Booz však jistě jej jmenoval jménem, proto právem Vulg: „zavolav…“ Někteří se domnívají, že spisovatel potlačil vlastní jeho jméno za trest, by nebylo zachováno jméno toho, který nedbal zachovati jméno svého příbuzného Mahalona.
V. 2. Ti starší byli svědky a spolu i soudci, „úřadem městským“.
V. 3. „podíl bratra (= příbuzného a spoluobčana) Elimelecha“ = pole, které dle zákona bylo nezadatelným dědičným majetkem Elimelechovy rodiny, že nesmělo býti na vždy prodáno, nýbrž toliko do budoucího roku milostivého, nebo jen na kratší dobu. Srv. Lv 25, 23.—28. V tomto smyslu „měla prodáno“ také Noemi pole po svém zesnulém manželu. Jmenována Noemi, že je ona nyní jediným, neb aspoň nejstarším členem rodiny, která je pánem onoho role; prodal je však z bídy asi Elimelech sám, dříve nežli se vystěhoval do Moabska.
V. 4. Kromě „starších“, kteří tu jsou zejména uvedeni, jmenováni „všichni tu sedící“, t. j. obyvatelé Betlema, kteří se tu také zastavili. — „chceš-li ho nabýti“ úředně, za přítomnosti starších města. Místo „chceš-li ho nabýti právem příbuznosti“ hebr.: „chceš-li je vykoupiti, vykup“. Příbuzní mohli vykoupiti (měli předkupní právo) pole, které jejich „bratr“ prodal (Lv 25, 23. nn.). V našem případě domnívá se patrně nejmenovaný příbuzný Elimelechův (N. N.), že pole, které vykoupí, bude dle zákona Nm 27, 8.—11. jeho majetkem, ježto není tu ani mužských ani ženských dědiců po Elimelechovi (potomků). Ženy po mužích nedědily, neměla tedy ani Noemi dědického práva; měla sice nějaké právo na výživu, ježto je však již stařena, nebude mu dlouho ji živiti. O Rutě zajisté věděl; domníval se však, že je cizinka, která po smrti svého manžela měla se vrátiti domů (jako učinila Orfa) a která nemůže činiti nároku na výhodu, kterou poskytuje zákon vdově po Israelitovi, který zemřel bezdětek. Jiného právního názoru byl však Booz i přítomný městský úřad. I Rutě bylo přiznáno právo na švakrovské manželství.
V. 5. „z ruky ženiny“, t. j, Noemi, která je tu jakousi majitelkou onoho pole potud, pokud není vykoupeno (srv. v. 3.); výkupem přejde z jejího vlastnictví v majetek výkupce (gó’éla). Ten, komu bylo pole Elimelechem prodáno, nebyl
