2I řekla Moabka Rut ke své tchyni: „Poroučíš-li, půjdu na pole a budu sbírati klasy, které ujdou rukám ženců, kdekoli naleznu milost hospodáře, ke mně laskavého.“ Ona jí dpověděla: „Jdi, dcero má.“
3Šla tedy a sbírala klasy za ženci. I přihodilo se, že pole toho pán byl z příbuzenstva Elimelechova, jménem Booz.
4A hle, Booz přišel z Betléma a řekl žencům: „Hospodin (buď) s vámi!“ Oni mu odpověděli: „Požehnej ti Hospodin!“ 5Pak řekl Booz služebníkovi, který byl nad ženci: „Čí je tato dívka?“ 6Ten mu odpověděl: „Je to Moabka, která přišla s Noemi z Moabska, 7a prosila, by směla sbírati zbylé klasy chodíc za ženci. Od rána až do nynějška trvajíc na poli ni na okamžik domů se nevrátila.“
8Tu řekl Booz k Rut: „Slyš, dcero! Nechoď na jiné pole sbírati, neodcházej s tohoto místa; ale připoj se k mým služebným, 9a kde budou žíti, choď za nimi! Neboť rozkázal jsem služebníkům svým, aby ti nikdo nečinil obtíží; ano i bude-li se ti chtít píti, jdi k nádobám a napij se vody, kterou i služebníci (moji) pijí.“
V. 2. Zákon mojžíšský dával právo paběrkovati chudině (Lv 19, 9; 23, 22; Dt 24, 19.). Že se nabízí Rut první jíti a paběrkovati, z toho vyvozuje Hummelauer domněnku, že i v Moabsku byl obyčej, který považoval paběrky za majetek chudiny. — Ze slov Rutiných vyplývá také, že mohl hospodář nebo jeho ženci ztrpčovati chudině oprávněnou práci na jeho roli, že snad některý ustanovil, kteří chudí směji na jeho poli paběrkovati, jiné pak že zaháněl a pod. — Nabídku tuto pronesenou klade Rutě na jazyk rovněž láska a úcta ke tchyni.
V. 3. — „Přihodilo se“, náhodou (hebr.), t. j. řízením Božím. Neposlala ji tedy tchyně úmyslně na pole Boozovo, aby snad se s ním Rut seznámila! — Ježto dle 1, 22. přišly ženy z Moabska na počátku ječné žně, a událost tuto líčená sbíhá se o žni samé, patrno, že paběrkovala Rut brzy po svém příchodu do Betlema.
V. 4. Booz přišel asi krátce před polednem. Srv. níže v. 7. 14. 17. — Krásný, starobylý pozdrav „Jahve s vámi“, kterého církev užívá dosud při bohoslužbě („Dominus vobiscum“), přeje 1. ochranu a 2. pomoc Páně, podobnou té, ze které se těšili Israelité, vycházející z Egypta (Ex 3, 11; srv. Jos 1, 5; Ž 22 (23), 4.). — Obvyklá odpověď žencův (a vůbec pracujících dělníků) byla: „Požehnej ti Jahve!“ Srv. Ž 128 (129), 8. Srv. naše křesťanské pozdravy „Pomáhej Pán Bůh!“ a „Dej to Pán Bůh!“ Škoda, že mizí.
V. 5. n. „dívka“ = mladistvá žena. — Ježto Booz znal chudinu betlémskou, nyní však zpozoroval neznámou mladou ženu, táže se, čí je, t. j. kdo jsou její rodiče, nebo kdo jest její muž. Slyšel sice (1, 19.), že z Moabska vrátila se Noemi se svou snachou, osobně však Rut dosud neznal.
V. 7. Ač byla Rut dle zákona oprávněna paběrkovati, přece prosí dozorce, šafáře, by jí bylo dovoleno na poli jemu svěřeném právo to vykonávati. Příklad slušnosti, ke které se druží pracovitost, zračící se v tom, že od rána pilně, bez přestávky sbírá klasy. — Za celou tu dobu neuchýlila se na místo, kde by si poněkud pohověla, odpočinula, paprskům palčivého slunce ušla. Tu vytrvalost jí oslazovala pieta ke tchyni.
V. 8. n. Místo {{Prostrkaně|„slyš“ rozkazumm hebr. jemná otázka: „Slyšíš?“, svědčící o laskavostí a přívětivosti Boozově. — Z toho, že Rutu oslovuje slovy „dcero má“, možno vyvozovati, že byl Booz proti Rutě již staršího věku. — Také z Booza mluví láska k příbuzné (vzdálenější švakrové). „Neodcházej“ jinam, kde by tě mohli týrati. Mezi chudými dávána právem přednost chudým příbuzným. — „k mým služebným“ ženám. — Obilí žali malými srpy a svazovali je bez povřísel v malé snopky zavázané několika stébly obilí právě požatého, podobně jako se děje dosud v Palestině a jak znázorněno na starých egyptských malbách. Žali a vázali muži i ženy. Snopky snášeny na hromadu, do stohu. — Voda na východě má mnohem větší cenu než u nás; prokazuje tedy Booz sešvakřené cizince značné dobrodiní. — Štědrost Boozova ještě více činí dle v. 14. — Rozkaz, o kterém se tu Booz zmiňuje, teprve dá; je to však tak jisto, jakoby jej skutečně již byl dal, proto: „rozkázal jsem“.
