o příbuzenských povinnostech (nikoli z lásky pohlavní) žádá později Booza, aby ji pojal za choť. Tutéž lásku k svým domácím lidem jeví Booz: váží si jí (2, 11. nn.), z lásky té pojímá Rut za choť (4, 10. nn.), ano i ke svým domácím služebníkům má se blahovolně (2, 4, nn.). Oběma dostává se v odměnu syna, který měl slavné potomstvo (4, 13. nn). Patrno, že knížečka Rut má velikou cenu etickou (mravoučnou).
Má však také velikou cenu uměleckou, budíc ve čtenáři požitek krásna (význam estetický). Děj odehrává se na venkově, živě líčen život zemědělců, zejména o žni, sloh je prostý, jednoduchý, při tom však něžný, jednání osob i rozmluvy podány velmi živě, bezmála dramaticky.
Z této umělecké přednosti knihy však neplyne, že je to pouhá selanka, nebo vůbec báseň smyšlená. Naopak je to skutečná událost, oblečená v roucho krásné prósy.[1]
Jméno lidského spisovatele knihy Rut je neznámo.
Kniha nebyla napsána dříve než David počal poutati veřejnou pozornost v Israeli.[2] Klásti vznik této knihy až do času po babylonském zajeti není odůvodněno.[3]
Spisovatel knihy užil dvou pramenů: 1. příběhu vypravovaného buď ústně nebo již napsaného (1, 1.—4, 17.), a 2. rodopisu Davidova (4, 18.—22.)
- ↑ Kniha jmenuje dobu, kdy se vypravovaná událost sběhla (1, 1.). 4, 17. nn. jmenuje osoby jistě historické, dlužno tedy míti za to, že též událost s nimi tak úzce srostlá jest událost skutečná, historická; že pak Booza, Rut a Obeda dlužno považovati za skutečné osoby, patrno z rodopisu Kristova, podaného Mt 1, 5. Proto staří Hebreové (viz výše) kladli knížečku mezi knihy dějinné (Sdc a Král). Také židovský dějepisec Josef Flavius považoval knihu Rut za historický pramen a čerpal z něho. Kdyby si byl spisovatel ke cti Davidově příběh smyslil, sotva by byl učinil z jeho pramateře (Ruty) cizinku, Moabku, neboť více by bylo ke cti jeho přispívalo, kdyby bylo vypravováno, že David pochází toliko z čisté krve israelské.
- ↑ Uveřejniti rodopis Davidův (4, 18.—22.) a příběh ze soukromého života jeho předků, nemohlo dříve míti veřejný zájem. — Z pečlivého údaje (1, 1.), že se událost sběhla za doby soudců, možno vyvozovati, že spisovatel nežil již v této době, ale v době, která měla jiný tvar vlády, tedy v době královské.
- ↑ K tomu, by byla psána kniha, obsahující rodopis jen po Davida (a ne dále), v době po návratu ze zajetí, nebylo dostatečného námětu. Zásada, že i dobří Israelité brali si za manželky cizinky (Mahalon, Chelion, Booz), a že i takovému manželství Jahve žehnal (Booz-Rut), nehodila se do časů po návratu Židů ze zajetí babylonského, kdy bylo dlužno Židům taková manželství spíše zrazovati a brániti jim, než je doporučovati (Esd 9, 1. nn.; 10, 1. nn.; Neh 13, 23. nn.).
