ÚVOD, PODÁVAJÍCÍ ZPRÁVU O STVOŘENÍ SVĚTA A POVINNOSTI SVĚTITI SOBOTU. (1, 1—2, 3.)
Nadpis. Vznik světa (v. 1.). — Stav prvotné hmoty (v. 2.). — Stvoření a) světla (v. 3.-5.), b) oblohy (v. 6.-8.), c) oddělení pevniny od moře a stvoření rostlin-stva (9.—13.), d) stvoření nebeských těles (14.—19.), e) vodní zvířeny a ptactva (20.—23.), f) ostatního živočišstva (24.—25.) a prvních lidí o (26. n.). Bůh jim žehná a odevzdává rostliny za pokrm (28.—31.). — Závěrek o tvůrčí činnosti Boží (2, 1.). g) Posvěcení soboty (2, 2. n.).
Hlava 1. — 1Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2Země však byla pustá a prázdná, tma byla nad hlubinou, a duch Boží vznášel se nad vodami.
V. 1. „Na počátku,“ t. j. když ještě nebylo ničeho z toho, o čem, že bylo stvořeno, vypravuje se v následujících verších. „Na počátku stvoření viditelných věcí“ (Efrem). Není tedy svět věčný. — „Stvořil,“ t. j. učinil z ničeho. — „Nebe a země“ zde znamená totéž co v 2, 1. „Tak byla dokonána nebesa a země,“ t. j. vesmír již (aspoň částečně) uspořádaný. Proto je tento verš úvodem a nadpisem celé následující zprávy o stvoření, ano celého S. Z. — V. tento nezasahuje tedy do šestidenního tvoření (hexaemera), nýbrž stručně shrnuje, co se líčí v následujícím šestidenní podrobněji. — Pojem „stvoření“ v přesném slova významu podává sice teprve matka synů machabejských (2. Mach. 7, 28.): „Prosím tě, synu, pohleď na nebe i na zemi a na všecky věci, které na nich jsou, a poznej, že je Bůh učinil z ničeho!“ Poněvadž tento pojem (v dobách ovšem pozdějších) byl tak lidový, že prostá žena jej pronáší, můžeme právem míti za to, že i na našem místě je tento přesný pojem již vysloven, třeba se zde ještě nedí výslovně „z ničeho“. Neboť nejmenuje a předpokládá se tu prahmota již existující, a když se dále ve v. 3. líčí vznik světla na pouhé slovo, na rozkaz Boží, jest jasno, ze světlo toto nevzniklo ze tmy, která již před tím existovala, ale že vzniklo z ničeho! Proto lze právem tvrditi, že již v tomto v. jest obsažen článek víry o stvoření veškerenstva, jasně vyslovený církví na sněmu laterán-ském IV. a opět na sněmu vatikánském (zas. 3. hl. 1.). Někteří vykladači rozumějí slovem „nebesa“ též anděly. Jisto však jest, že ani v tomto v. ani v celém následujícím úryvku se výslovně stvořeni andělů nepřipomíná, snad proto, by Israelité, beztak ke mnohobožství náchylní, nenechávali se zmínkou o stvoření andělů másti ve svém jednobožství; nebezpečí bylo zde tím větší, že podobné zprávy pohanských národův o původu všehomíra obsahovaly skutečně theogonii, t. j. vypravování o původu různých bohů.
V. 2. „Země“ znamená obyčejně pevninu (srv. v. 9.), zde však znamená chaos (beztvárnou hmotu. Moud. 11, 18.). Teprve tímto veršem počíná vlastní po-drobná zpráva o uspořádání a vybudování všehomíra („ozdobení“ jeho různými tvory). Líčí se prvotný stav tmy a neuspořádané prahmoty, by zřejmá byla nutnost stvoření světla a následujících tvůrčích úkonů Božích. — „Prázdná“ byla země,
