knihy, kterou jsi napsal. 33Hospodin mu odpověděl: Kdo proti mně zhřešil, toho vymažu ze své knihy. 34Ty však jdi a veď lid tento, kam jsem ti řekl; anděl můj půjde před tebou. Já však v den odplaty potrestám též tento hřích jejich. 35Bil tedy Hospodin lid za hřích, že se klaněli teleti, které jim Áron udělal.
Hlava 33. — 1Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi takto: Jdi, ty i tvůj lid, kterýž jsi vyvedl z Egypta, stoupejte z tohoto místa do země, o které jsem přísahal Abrahamovi, Isákovi a Jakobovi, řka: „Dám ji tvému potomstvu.“ 2Pošlu před tebou anděla, abych vypudil Kananejské, Amorrhejské, Hetejské, Ferezejské, Hevejské a Jebusejské, 3abys vešel do země tekoucí mlékem a medem. Já totiž nepůjdu s vámi nahoru, poněvadž jsi lid tvrdé šíje, abych tě snad nebyl nucen na cestě zahubiti. 4Lid uslyšev velmi zlou řeč tuto, kvílil a nikdo se neozdobil šperky, jak jindy činíval. 5Hospodin byl totiž pravil Mojžíšovi: Rci synům Israelovým: Jsi lid tvrdé šíje; kdybych jen chvilku ve tvém středu kráčel, byl bych nucen tě zahladiti. Nyní tedy odlož šperky své, abych viděl, jak mám s tebou naložili. 6Nenosili tedy synové Israelovi šperků svých (počínajíc) od hory Horeb.
7Mojžíš vzal stan, postavil jej venku opodál tábora a nazval jej „stánek úmluvy“. Každý [z lidu], kdo se chtěl na něco tázati, chodil ven, ke stánku úmluvy, za stany. 8Kdykoli vycházel Mojžíš ke stánku, povstával všecek lid, každý se postavil u vchodu svého stanu a hleděl za Mojžíšem, až vešel do stánku. 9Kdykoli vešel do stánku úmluvy, sestoupil oblakový sloup, postavil se u vchodu a mluvil s Mojžíšem.
svoji smrt, nebo jest to spíše seznam přátel a miláčků Božích (Tirinus, Menochius). Překrásný to doklad Mojžíšovy lásky k lidu a obětavosti, která může býti postavena po bok lásce sv. Pavla k věřícím (Řím 9, 3.).
V. 33. Spravedlnost Boží žádá, aby byl vinník potrestán, a nikoliv člověk nevinný.
V. 34. Poněvadž nemá Mojžíš viny, nezasluhuje, aby byl zbaven důstojnosti a čestného úkolu zavěsti lid do zaslíbené země. Bůh na přímluvu Mojžíšovu také nechce trestati lidu tím, že mu odepře další vedení do této země; vyhrazuje si však přiměřený trest do doby příští, jak za dobré uzná. V. 34a. stručně již naznačuje trest, jakým stihnouti chce lid a který jest určitěji vysloven v 33, 1.—3: Hospodin nebude sídliti ve středu svého lidu a nepůjde s ním dále, nýbrž odevzdá jeho vedení andělovi.
V. 35. buď se opisováním tak porušil, že dával jiný smysl, nebo jest to glossa pozdějšího opisovatele (Hummelauer).
Hl. 33. V. 3a. O „zemi tekoucí mlékem a medem“ srv. 3, 8. 17; 13, 5.
V. 3b. Bůh odvolává slib daný 29, 42. nn.
V. 5. Podle míry upřímného pokání určí Hospodin lidu míru trestu.
V. 7. „Stánek“ tento není ani stan Mojžíšův, ani svatostánek popsaný v hl. 25. nn., který byl vystavěn teprve později hl. 35. nn. Byla to svatyně předmojžíšská. Poněvadž Hospodin, uražený a rozhněvaný porušením smlouvy, nechtěl již prostřed lidu svého sídliti, bylo Mojžíši toto sídlo Boží odnésti mimo tábor. — Místo „stánek úmluvy“ dlužno s hebr. překládatí „stánek schůzek“, zvaný tak proto, že se v něm Hospodin scházel (s Mojžíšem a skrze něho) i s lidem. Na smlouvu mezi Bohem a lidem na Sinaji při tomto názvu naprosto mysliti nelze. (Možno však míti na mysli smlouvu s Noemem a s Abrahamem.) Poněvadž tu jde o svatyni předmojžíšskou, dlužno s hebr. překládati „a nazván byl stánkem schůzek“ již před Mojžíšem, neb aspoň než byl vynesen mimo tábor.
V. 8. Lid povstával na znamení úcty.
V. 9. Oblak se s hory Sinaj patrně snesl nad stánek. „Mrak mluvil,“ t. j. Bůh v něm přítomný mluvil (13, 21. n.).
