Stránka:Bible česká SZ I.djvu/262

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

10Když viděli všichni, že oblakový sloup stojí u vchodu do stánku, povstali a klaněli se ve dveřích stanů svých. 11Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, jako mluvívá obyčejně člověk ke svému příteli. Když pak se vracel do tábora, služebník jeho Josue, syn Nunův, jinoch, zůstával dále ve stánku.

12Mojžíš pravil Hospodinovi: Velíš, bych vyvedl tento lid, avšak neoznamuješ mi, koho se mnou pošleš, ačkoliv jsi pravil: „Znám tebe dle jména a nalezl jsi přede mnou milost.“ 13Nalezl-li jsem tedy v očích tvých milost, ukaž mi svoji tvář, bych tě poznal a milost nalezl v očich tvých; pohleď na tento lid, který jest národem tvým. 14Hospodin pravil : Já sám mám jiti před tebou a uděliti tobě pokojný život? 15Mojžíš řekl: Nepůjdeš-li ty sám před námi, nevyváděj nás z tohoto místa. 16Neboť po čem budeme moci poznati, já a lid tvůj, že jsme nalezli v očich tvých milost, leč půjdeš-li s námi a budeme-li tak oslaveni nade všecky národy, kteří sídlí na zemi? 17Hospodin pravil Mojžíšovi: Také toto přání, které jsi pronesl, vyplním, neboť nalezl jsi v mých očích milost a znám tě dle jména.

18On pravil: Ukaž mi svoji velebnost! 19Bůh odpověděl: Ukážu ti všecku (svou) krásu a provolám před tebou jméno „Hospodin“; smiluji se totiž, nad kým budu chtíti, a budu milostiv, komu mně bude libo. 20A pokračoval: Nemůžeš viděti mé tváře, neboť viděti mne a


V. 11. „Tváří v tvář“ = důvěrně, přímo, bez jakéhokoliv prostředníka; neplyne však z toho, že hleděl Mojžíš na Boha tváří v tvář! Srv. v. 13. — Josue zůstával ve staně na stráži (hebr.).

V. 12. Hospodin ujistil Mojžíše (kdy a kde, o tom se v předcházejících vv. nedočítáme), že ho zná nejen snad z pouhého viděni, jako se znají dva lidé, kteří se náhodou potkají (lidomluva), nýbrž že ho zná dle jména, dobře, jako se znají dva přátelé často důvěrně spolu obcující. Hospodin ujistil Mojžíše, že nalezl u něho milost. Tím vším Hospodin dokazuje zvláštní přízeň Mojžíšovi. Ale s tím se zase málo srovnává, že Bůh mu neodpověděl určitě na prosbu, by lid sám osobně zase provázel a ne jen andělem (= „neoznamuješ mi, koho se mnou pošleš“).

V. 13. Místo „svoji tvář“ hebr. „svoji cestu“ = kráčej ty sám přede mnou a ukazuj ty sám (ne jen andělem), kudy jest nám se bráti do země zaslíbené. „Bych poznal tebe,“ t. j. tvoji vůli, tvé přání, které budeš cestou mi projevovati. — Tak se přesvědčím, „že jsem nalezl milost v očích tvých“, skutky, nejen slovy (v. 12.) poznám, že jsem ti milý.

V. 14. Bude-li Hospodin sám osobně provázeti lid na další cestě, bude sám o lid se starati; kdyby však nešel sám osobně, padla by všecka tíha starostí o národ na Mojžíše.

V. 15 . Nebude-li Bůh blažiti svou milostnou přítomností lidu na další cestě, bude lépe, když lid zůstane zde a zemře.

V. 16. Sídlení Hospodina mezi Israelity a provázení jich na cestě je pro národ největší čest a sláva.

V. 17. Mojžíš tedy dosáhl od Hospodina všeho, zač prosil. Mojžíš chce býti ujištěn o přízni Boží, a proto žádá, aby mu Bůh dovolil pohlédnouti do tváře a tak spatřiti jeho velebnost; to bude pevná záruka, že ho Bůh miluje.

V. 18. „Svoji velebnost“ = svoji tvář. (Srv. v. 20.) Dle 33, 11. mluvil Hospodin s Mojžíšem tváří v tvář, tedy patrně lidským hlasem. To vzbudilo v něm touhu viděti též Boha v podobě lidské, a to jeho tvář, ze které musila by jeho velebnost nejvíce zářiti. — Souvislost nenasvědčuje tomu, že chtěl Mojžíš viděti podstatu Boží, jako ji vidí svatí v nebesích.

V. 19. „Krásu“ = velikost, zvláště dobrotivost. Srv. 34, 6. —Bůh, dříve než přejde kolem Mojžíše, vysloví své jméno a tak připraví Mojžíše na svůj příchod. — Bude to milost pro Mojžíše, které si svou modlitbou nezasloužil; proto připomíná Bůh, že ve volbě omilostněných osob i ve volbě míry milostí, které se jim má dostati, jest Bůh neomezeným pánem: „smiluji se…“